CHERRY (6.1.2003 - 17.6.2003)

Cherrynka byla naším prvním bíglíkem, byla to fenečka bez pp, což v tehdejší době pro nás opravdu nehrálo žádnou roli ... Od první chvíle jsme chtěli bicolorku, i když v té době bicoloři vůbec nebyli, dneska už je to trošku jiné :o) Jakmile jsme Cherrynku uviděli, bylo nám jasné, že tohle miminko bude naše, jezdili jsme jí pravidelně navštěvovat a v polovině března roku 2003 jsme vezli domů malej blonďatej dáreček :-))) Cherrynka byla úžasná od první chvíle, její jediný problémek byl, že nechtěla papat, stačilo vzít si pět granuliček a bylo po jídle, ale na energii jí to rozhodně neubralo, byla opravdu živel, neustále v pohybu, doma nás neustále pronásledovala, milovala nás a mi zas jí .... Jenže, ačkoliv se to v dnešní době nezdá, protože mám už pejsků tolik, bíglík byl taková mladická nerozvážnost, vlastně jsme si vůbec nepřipouštěli, že by zrovna nám se mohlo stát, ostatně to spousta lidiček zná .... Cherrynku jsme naučili sedni i ke mě, ale proto, že jsme v té době nejezdili zrovna pravidelně na výlety do lesů, na důkladnější výcvik jsme se dá se říct vyprdli. Byla to ohromná chyba, na kterou nedoplatil nikdo jiný, než půlroční štěňátko :-((( Jednoho dne, kdy jsme šli venčit s našimi psími kamarády, jsme potkali paní, vedle které běžel jezevčík. Vždycky jsem se ujišťovala, zda pejsek patří k člověku, na základě toho jsem pak Cherrynku pouštěla ... Jenže když jsem jí pustila, jezevčík se rozeběhl směr hlavní silnice, stále sem si nepřipouštěla, že by se mohlo stát, tak jsem zavolala na mojí sestru Ivanku, která jezdila opodál na bruslích a šla si pro Cherrynku. Jenže jezevčík z čistajasna přeběhl silnice a Cherrynka za ním, to už bylo zle, začala jsem volat a v totální zmatenosti jsem potom na Cherrynku, která se posadila na přechod, zavolala ke mě místo zůstaň. Cherrynka se pomaličku rozeběhla po přechodu a já už jen viděla, jak se přitílo červené auto, jehož řidič se po střetu se psem neuráčil ani zastavit a pak už jen zatmění před očima. Cherrynku jsem chytla do náručí a v té chvíli jí pohaslo srdíčko, byl konec .... Na popud Ivči jsme ještě doběhli na veterinu, ale tam jen potvrdili její smrt. Nikomu bych nepřála pocit v tu chvíli, byla jsem v šoku, o Ivance ani nemluvím :-( Přestala jsem komunikovat s celým světem, jediné, co jsem byla schopná oznámit, bylo to, že už nikdy nechci pejska. Tohle jsem po 14 dnech změnila, už jsem chtěla pejska, ale už nikdy bígla. I to jsem nakonec změnila, bígla ano, ale tricolora, bicolora už ne a už vůbec né plášťovýho. No a proto padla volba na Sherrynku :o)

Co mě, ale nikdy nepřestane mrzet je to, že se tohle vůbec nemuselo stát, byla to moje chyba a toho se nikdy nezbavím a ani nechci. Ačkoliv bylo Cherrynce necelých půl roků, na vždy u mě v srdíčku bude mít své místo, opravdu úplně navždy, PROMIŇ SLUNÍČKO :-(((

Pár foteček, které se mi podařilo naskenovat: