Už od minulého týdne jsme měli v plánu vyrazit vejletit s Babsinkou a samozřejmě i paničkou Dejnou
:-) A den D opět nastal jupíí :-) Chvilku jsem se snažila
couvnout, jako že ten tlak je opravdu špatný a že to
určitě nezvládneme, prostě středeční lenost mi zamořila
komplet mozeček :-D. Nicméně Babsinkovic se nedaly, Dejna
napsala, že ona by ráda jelaaaaaaaaaaa a tak se prostě jet
muselo a ještě že jsou Babsinky takové, že nás
nenechají lenošit, protože to opravdu opět stálo
za to ! :) Fionka byla u své druhé rodinky, u Jennušky s Jančou,
tak jsem napsala, ať si všichni sbalí batůžky, že se jede
ven, i Janča se maličko snažila, jako že neee a že úklid bytečku
musí být, nicméně jí to neprošlo a v
jednu hodinu už jsme byli všichni u nás před
baráčkem a čekali na příjezd autíčka Mufa :))).
Když Dejna vystoupila z auta, aby nám otevřela kufřík,
hned dostala pár ťapiček na kalhoty od mých
psíčků, to se prostě musí, to je takovej rituálek,
každá teta dostane při vítání na kalhoty
ozdobičky, bez toho se nikam jet nemůže :-D. Do kufru se všichni
psíčkové krásně vešli a Jennušku
jsem si vzala do zadu k nohám, chvilku se snažila vzdorovat, že
by ráda přece jen na ten klín, nicméně to
rozmazlenečkovi :-) nevyšlo, tak zvolila pozici vleže a hlavičku
jsem měla hezky na ruce, no přece jí nepoloží na zem !!!
Ale mě to neva, navíc je skvělé sledovat, jak se
Jennuška hezky učí a moooc jí to jde :-). Při
vyjíždění od nás Dejna zapla
zázračný mobílek nebo spíše tu
navigaci v něm a díky ní jsme se dostali všichni
krásně na místo určení, do Třebenic, odkud
naše dnešní cesta začínala :o). Já
psíčky hezky okšírovala, krom Sherrynka,
která něco jako jsou kšíry opravdu nepotřebuje,
protože ani neví, co to je tahat na vodítku :-D. Čekala
jsem v téhle oblasti velkou spoustu zvěře, ale nakonec to
probíhalo až neuvěřitelně v klídku :-).

Hned
na začátku nás přivítala zelená značka,
která nás vedla do obory ZTRACENKA, jenže to bychom
nebyly my ženské, abychom nedebatily tak moc, že jsme na chvilku
zelenou ztratily a až po té, co jsme vyšly jeden dost
náročný kopeček, jsme zjistily, že jaksi nemáme
značku a že jsme tu hrůzu vyšly naprosto zbytečně, páč
jsme měly uhnout dole k vodě :-D. Po cestě do tohoto kopečka najednou
Babsinka zastavila, zahleděla se do dálky a najednou
vystartovala v před, za ní okamžitě moji dva
voříšci, páč čekali, že tam bude něco
rychlého, že by se prý alespoň trošku proběhli,
Lija okamžitě stála na zadních a začala řvát jak
na lesy :-D Ale pípnutí jí nedovolilo vyrazit
vpřed, vlastně dnes hodně reagovala i na okřiknutí, prostě jsem
viděla, že mě v téhle situaci dokázala i trošku
vnímat, což se nestalo minimálně pár
měsíců, prostě zvířátka jsou
zvířátka a ona je loveckááá :-D.
Nicméně přivolali jsme během chviličky všechny
psíčky, no všechny, Sherrka a Žaža se ode mě nehly, takže
až tolik nebylo co přivolávat :-D Pro jistotu jsem dala ale
psíčkům na chvilku vodítkový režim, tam nahoře
evidentně něco bylo, to se prostě pozná :o). Po výlezu do
toho krásného kopce jsme daly alespoň pejskům
napít a mohly jsme zas vyrazit dolů :-D.Zelenou jsme ale
našly snadno, ona totiž byla opravdu špatně vidět, tady
to značení bylo vůbec celé zajímavé, dost
dlouhou dobu vedla značka třeba s opačné ztrany, než jsme
šli, což nás maličko zpomalilo, nicméně, když
Dejna řekla, že Svatojánské proudy jsou z prvních,
na kterých se u nás vůbec značení objevilo, tak
jsme jim to teda odpustili noooooo :-D. Jak jsme došli k vodě,
všichni zas dostali volno, tahle cesta se nám opravdu
líbila, všude skály, cestičky sice
úzké, ale hned podél byla vodička, takže se
psíci běhali osvěžovat, no prostě parádička :o)) A
jáá si dokonce vzpoměla, že už jsem tu byla, jen jsme to
šli naopak, tenkrát to bylo se Strašnickými
torpédky a s Korálkem, kterého jsem měla na
hlídání, nj i po takové době si
ještě na něco občas vzpomenu !! :-D Jen teda doufám, že
to bylo ono :-D. Po nějaké době jsme došly k
vrátkům, což znamenalo, že jsme objevily oboru Ztracenku,
psíky jsme připly na vodítko, cedulka sice upozorňovala i
na náhubek, ty jsme ovšem s sebou neměly, takže
vodítko muselo postačit, né že by se mi teda chtělo na
výletě nandavat psíčkům náhubky :o).

Po
další chvilce jsme procházely dvěmi tmavými
průchody ve skále, kde se mi povedl maličko husarský
kousek :-D. Vlezla jsem dovnitř, zamnou byla těsně Janča a já v
tu chvíli jsem zařvala a zmizela vevnitř, z čeho Janča dostala
málem infarkt :-D Já prostě musela no !! :-D Po
dalších pár metrech jsem zavelela vypustění
psíčků, už jsem měla za to, že musíme být ze
Ztracenky venku, tak dlouhé to přece být nemohlo, jenže
ono mohlo :-D Vedla několik km, což já vůbec netušila, až
teprve u dalších dveří jsem pochopila, co mysleli
lidi, které jsme potkali tím, když řekli, že by to byl
problém, kdyby jsme potkaly hajného, no jo nooooo,
naštěstí ale se nás opravdu pejskové drželi
naprosto ukázkově, nikdo se nevzdaloval, jen Lija zasněně
koukala do lesa, když se zrovna neprocházelo kolem skal, ale to
bylo vše, všichni jsou prostě šikulky :-))) (je
tedy pravda, že jako tradičně byli všichni psíci
první půlhodinku na zabití, chvilku prostě tvrá,
než se srovnáme :-D). Od Ztracenky to mělo být podle
ukazatele dva a půl kilometru k rozcestí, na kterém jsme
měly přejít na modrou značku a ta nás měla dovézt
zpátky k autíku, jenže buď je to na tom ukazateli
špatně a nebo je to myšleno nějak vzdušnou čarou,
protože to co jsme ušly myslím nebylo dva a půl kilometru
:-D. Proběhla taky trošku větší přestávka u
vodičky, kdy si někteří jako Babsi, Majky a Jennuška,
zaskákali do vody pro aportíky, Majky teda moc dnes
neskákal, spíš si plaval jen tak dokolečka nebo
podél břehu, to ho dnes bavilo prostě víc :o) Ale s
Jennušky se stává skokan úžasnej a o
Babsince ani nemluvím, až k nám dorazí sport Dog
diving, tak tihle tři půjdou rozhodně soutěžit, vítězství
je naše !! :-D. U jednoho rozcestí mě přepadla lehce
nervozita, byla jsem přesvědčená, že jsme měly uhnout někde
dříve a že tohle je podezřelé a že teď už určitě
žádné rozcestí nebude a že musíme tutově
dojít až do Štěchovic :-D Byla jsem tedy uklidněná
a opravdu se za malou chviličku objevilo to správné
rozcestí a u něj modrá, která nás odvedla
od vody a od teď už se šlo hezky lesejčkem :).
Psíčkové šli opět na malou chvilku na
vodítko, protože kolem bylo tmavé a husté
houští, toho se lehce bojím, jako že by na
nás mohlo vyskočit nějaké zvířátko, ale po
chvilce jsme narazili na širokou cestu a tam se na
vodítku být nemusííí :-).
Navíc jsme šly kolem obrovské a dlouhé a
hlavně oplocené obory, takže Lilly ani ostatní vůbec
neměly potřebu koukat do lesa po pravé straně ale hezky se
drželi plotu a čučeli, jestli tam něco neuvidí, to byla prostě
maximální zábavička :-).

Opět
proběhla menší panika, že nevidím modrou a že jsme
určitě měly uhnout tam, kde to vedlo nahoru, ovšem opět jsem se
pletla a na modrou jsme narazily, já říkám
pořád, že kdybych měla jít takový výlet
sama, tak už mě nikdy nikdo neuvidí :-D. Zajímavé
je, že další kilometr a půl jsme měly za chviličku,
další důvod, proč nevěřit, že minulých dva a
půl kilometru bylo prostě víc :-D. Dorazily jsme k
dalším ukazatelům, podle kterých nám
zbývaly tři kilometříky, spáchaly jsme s
psíčkama dnešní třetí a poslední a
rozhodně povedednou společnou fotku, tedy samozřejmě povedené
jsou všechny :-) a zbývající
kilometříky jsme jak jinak, než prodebatily až k autu :-). Na
konci cesty musela jen Fí dostat za uši, páč jsme
šly po silnici a když jelo auto tak se rozhodla, že neví
jestli jít ke mě nebo být u Janči, tak pro jistotu
zůstala stát uprostřed silnice a to už jsem se naštvala,
páč poslouchat se prostě musí a ona skřítek
umí občas využívat toho, že je nejmenší a
nejmladší a ví, že jí to pro
většinou projde :-). Pak ale už sekala dobrotu, tak jsem
jí musela pořádně zmuchlovat, ona to tak
prožívá, pupíček můj :) Autíko Muf na
nás čekalo na svém místě a po jedenácti
kilometrech jsme byly nesmírně rády, že můžem sundat ze
zad ty batohy, příště bych se bez toho obr dusna určitě
obešla jako :-D Psíci ulítaní,
uhraní a krásně uťapkaní, naskákali do
auta, kde okamžitě zaujali pozici vleže a mohlo se vyrazit domů, ta už
probíhala krásně a přišlo mi, že mnohem rychleji,
než když jsme jely tam, ale to je asi normální :o) no a v
půl osmé bylo úplně po všem :-). Děkujeme moc moc
moc Babsinkovic za úžasný vejletík, jak jinak než
za odvoz a za přívoz a jsme moc rádi, že vyrazila i Janča
s Jennynkou, rozhodně jí budem takhle tahat ven častějiii :-D
Tak a teď už honem na fotečky, autorka je Dejna a jsou moc
povedené, já bych v takovém počasí,
zataženém nevyfotila ani společnou fotku, kde se
žádný pes nehejbe :-D. Doufám, že
další vejletík bude co nejdříve,
nashledanou s Babsinkou ve Voděradských bučinách !!! :-).