Už od minulého týdne jsme měli v plánu vyrazit vejletit s Babsinkou a samozřejmě i paničkou Dejnou :-) A den D opět nastal jupíí :-) Chvilku jsem se snažila couvnout, jako že ten tlak je opravdu špatný a že to určitě nezvládneme, prostě středeční lenost mi zamořila komplet mozeček :-D. Nicméně Babsinkovic se nedaly, Dejna napsala, že ona by ráda jelaaaaaaaaaaa a tak se prostě jet muselo a ještě že jsou Babsinky takové, že nás nenechají lenošit, protože to opravdu opět stálo za to ! :) Fionka byla u své druhé rodinky, u Jennušky s Jančou, tak jsem napsala, ať si všichni sbalí batůžky, že se jede ven, i Janča se maličko snažila, jako že neee a že úklid bytečku musí být, nicméně jí to neprošlo a v jednu hodinu už jsme byli všichni u nás před baráčkem a čekali na příjezd autíčka Mufa :))). Když Dejna vystoupila z auta, aby nám otevřela kufřík, hned dostala pár ťapiček na kalhoty od mých psíčků, to se prostě musí, to je takovej rituálek, každá teta dostane při vítání na kalhoty ozdobičky, bez toho se nikam jet nemůže :-D. Do kufru se všichni psíčkové krásně vešli a Jennušku jsem si vzala do zadu k nohám, chvilku se snažila vzdorovat, že by ráda přece jen na ten klín, nicméně to rozmazlenečkovi :-) nevyšlo, tak zvolila pozici vleže a hlavičku jsem měla hezky na ruce, no přece jí nepoloží na zem !!! Ale mě to neva, navíc je skvělé sledovat, jak se Jennuška hezky učí a moooc jí to jde :-). Při vyjíždění od nás Dejna zapla zázračný mobílek nebo spíše tu navigaci v něm a díky ní jsme se dostali všichni krásně na místo určení, do Třebenic, odkud naše dnešní cesta začínala :o). Já psíčky hezky okšírovala, krom Sherrynka, která něco jako jsou kšíry opravdu nepotřebuje, protože ani neví, co to je tahat na vodítku :-D. Čekala jsem v téhle oblasti velkou spoustu zvěře, ale nakonec to probíhalo až neuvěřitelně v klídku :-).
Hned na začátku nás přivítala zelená značka, která nás vedla do obory ZTRACENKA, jenže to bychom nebyly my ženské, abychom nedebatily tak moc, že jsme na chvilku zelenou ztratily a až po té, co jsme vyšly jeden dost náročný kopeček, jsme zjistily, že jaksi nemáme značku a že jsme tu hrůzu vyšly naprosto zbytečně, páč jsme měly uhnout dole k vodě :-D. Po cestě do tohoto kopečka najednou Babsinka zastavila, zahleděla se do dálky a najednou vystartovala v před, za ní okamžitě moji dva voříšci, páč čekali, že tam bude něco rychlého, že by se prý alespoň trošku proběhli, Lija okamžitě stála na zadních a začala řvát jak na lesy :-D Ale pípnutí jí nedovolilo vyrazit vpřed, vlastně dnes hodně reagovala i na okřiknutí, prostě jsem viděla, že mě v téhle situaci dokázala i trošku vnímat, což se nestalo minimálně pár měsíců, prostě zvířátka jsou zvířátka a ona je loveckááá :-D. Nicméně přivolali jsme během chviličky všechny psíčky, no všechny, Sherrka a Žaža se ode mě nehly, takže až tolik nebylo co přivolávat :-D Pro jistotu jsem dala ale psíčkům na chvilku vodítkový režim, tam nahoře evidentně něco bylo, to se prostě pozná :o). Po výlezu do toho krásného kopce jsme daly alespoň pejskům napít a mohly jsme zas vyrazit dolů :-D.Zelenou jsme ale našly snadno, ona totiž byla opravdu špatně vidět, tady to značení bylo vůbec celé zajímavé, dost dlouhou dobu vedla značka třeba s opačné ztrany, než jsme šli, což nás maličko zpomalilo, nicméně, když Dejna řekla, že Svatojánské proudy jsou z prvních, na kterých se u nás vůbec značení objevilo, tak jsme jim to teda odpustili noooooo :-D. Jak jsme došli k vodě, všichni zas dostali volno, tahle cesta se nám opravdu líbila, všude skály, cestičky sice úzké, ale hned podél byla vodička, takže se psíci běhali osvěžovat, no prostě parádička :o)) A jáá si dokonce vzpoměla, že už jsem tu byla, jen jsme to šli naopak, tenkrát to bylo se Strašnickými torpédky a s Korálkem, kterého jsem měla na hlídání, nj i po takové době si ještě na něco občas vzpomenu !! :-D Jen teda doufám, že to bylo ono :-D. Po nějaké době jsme došly k vrátkům, což znamenalo, že jsme objevily oboru Ztracenku, psíky jsme připly na vodítko, cedulka sice upozorňovala i na náhubek, ty jsme ovšem s sebou neměly, takže vodítko muselo postačit, né že by se mi teda chtělo na výletě nandavat psíčkům náhubky :o).
Po další chvilce jsme procházely dvěmi tmavými průchody ve skále, kde se mi povedl maličko husarský kousek :-D. Vlezla jsem dovnitř, zamnou byla těsně Janča a já v tu chvíli jsem zařvala a zmizela vevnitř, z čeho Janča dostala málem infarkt :-D Já prostě musela no !! :-D Po dalších pár metrech jsem zavelela vypustění psíčků, už jsem měla za to, že musíme být ze Ztracenky venku, tak dlouhé to přece být nemohlo, jenže ono mohlo :-D Vedla několik km, což já vůbec netušila, až teprve u dalších dveří jsem pochopila, co mysleli lidi, které jsme potkali tím, když řekli, že by to byl problém, kdyby jsme potkaly hajného, no jo nooooo, naštěstí ale se nás opravdu pejskové drželi naprosto ukázkově, nikdo se nevzdaloval, jen Lija zasněně koukala do lesa, když se zrovna neprocházelo kolem skal, ale to bylo vše, všichni jsou prostě šikulky :-))) (je tedy pravda, že jako tradičně byli všichni psíci první půlhodinku na zabití, chvilku prostě tvrá, než se srovnáme :-D). Od Ztracenky to mělo být podle ukazatele dva a půl kilometru k rozcestí, na kterém jsme měly přejít na modrou značku a ta nás měla dovézt zpátky k autíku, jenže buď je to na tom ukazateli špatně a nebo je to myšleno nějak vzdušnou čarou, protože to co jsme ušly myslím nebylo dva a půl kilometru :-D. Proběhla taky trošku větší přestávka u vodičky, kdy si někteří jako Babsi, Majky a Jennuška, zaskákali do vody pro aportíky, Majky teda moc dnes neskákal, spíš si plaval jen tak dokolečka nebo podél břehu, to ho dnes bavilo prostě víc :o) Ale s Jennušky se stává skokan úžasnej a o Babsince ani nemluvím, až k nám dorazí sport Dog diving, tak tihle tři půjdou rozhodně soutěžit, vítězství je naše !! :-D. U jednoho rozcestí mě přepadla lehce nervozita, byla jsem přesvědčená, že jsme měly uhnout někde dříve a že tohle je podezřelé a že teď už určitě žádné rozcestí nebude a že musíme tutově dojít až do Štěchovic :-D Byla jsem tedy uklidněná a opravdu se za malou chviličku objevilo to správné rozcestí a u něj modrá, která nás odvedla od vody a od teď už se šlo hezky lesejčkem :). Psíčkové šli opět na malou chvilku na vodítko, protože kolem bylo tmavé a husté houští, toho se lehce bojím, jako že by na nás mohlo vyskočit nějaké zvířátko, ale po chvilce jsme narazili na širokou cestu a tam se na vodítku být nemusííí :-). Navíc jsme šly kolem obrovské a dlouhé a hlavně oplocené obory, takže Lilly ani ostatní vůbec neměly potřebu koukat do lesa po pravé straně ale hezky se drželi plotu a čučeli, jestli tam něco neuvidí, to byla prostě maximální zábavička :-).