V loňském roce, přesně 3.ledna jsme se vydali s Pavlem Hačkem a Dejnou s Babsinkou do Berouna na okruh kolem Svatého Jána, výlet to byl zmrzlý, ledový a plný srandy a proto jsme ho museli letos zopakovat a dokonce se nám povedlo i to samé datum :-) Letos jsme se ale na novoroční výlet hezky rozrostli a to o Ivanku s Jennuškou a Toničkou !! A že to pro Toničku byl zážitek, ale o tom až později :o))). Pavel pro nás přijel v deset hodin, upravili jsme kufr, dali do něj staré povlečení, přece jen v něm dnes jelo osm pejsků :o)) Jennuška s Toničkou měly dnes premiéru a jely obě hezky v kufru s ostatníma, přece jen byl na silnici ledík a to je lepší, když jsou hezky psíčkové v bezpečí :) Tonička tedy už v kufru jela, ale jen z Loučovic, takže to je více méně pořád pro ní nové a ještě se jí ve více zatáčkách dělá špatně od žalůdku, ale to vše časem přejde :) Chuďátko Pavel cestou k Babsinkové neslyšel nic jiného než JENNY DOLŮ, TONIČKO TAKY ZŮSTAŇ a pak taky FIONKO TY ASI JEDEŠ V KUFRU POPRVÉ ŽE ??? :-D Fionka se totiž tvářila, jak když ty pejsky, co tam s ní byli, vůbec nikdy neviděla, jj to ona umí :-D Nakonec se ale všichni zklidnili a byli moooc hodní :))) Tonička se tedy jednou poblindila, ale to až v závěrečných serpentínkách, při výstupu z auta jí ale nic nebylo, začala hned běhat :o). Pavel zaparkoval stejně jako loni v Srbsku na malém parkovišťátku a mohlo se vesele vyrazit :o) Naprosto všichni začali řádit, to bylo něco tak úžasného, Babsinka byla ráda, že vidí svoje kamarády a hned s nimi začala běhat, na střídačku se pak vracela zpátky za paničkou aby se s ní přetahovala o vodítko nebo o klacík, vydrží zakousnutá ve vzduchu neuvěřitelně dlouhou dobu !! :o) Lijánka dostala vestičku a kšírky a okamžitě začala tahat, s čímž nepřestala, dokud jsme nebyli zpátky u auta :-D. První část cesty byli psíci v rychlém pohybu neustále, Tonička lítala a lítala a my záhy zjistily, že byla trošku chyba, že jsme jí neohlídaly, ona Tonička totiž takový výlet zažívala vůbec poprvé, byla ze všeho tak nadšená, dokonce si takovou dobu vydržela hrát, ani by nás nenapadlo jí to překazit, ale tím ona ten svůj start přepálila nooo, nemá ještě osvalené tělíčko a není na delší trasy s převýšením vůbec zvyklá,jaké štěstí že váží jen osm kilo a né třicet a že má paničku tak neskutečnou, že jí pak zvládla třetinu cesty nést, Ivča má prostě můj obdiv, ale to ona vííí :)).

Nicméně první dvě třetiny Tonička zvládla na výbornou a byla opravdu maxi spoko :o)). Trasa se nakonec ale tak uplně stejná jako v loňském roce nešla, přes zamrzlé vodopády jsme teda šli, já chvilkama po čtyřech, páč to jinak nešlo :-D Mít Lillynku v zápřahu a snažit se ujít něco po ledové cestě, to je opravdu dost nemožné :-D Ale raději chvilku po čtyřech, než o to moje blonďaté torpédo přijít :o))). Cesta po zledovatělých schodech taky proběhla a můj oblíbenej super kopec, který jsme museli vyjít, taky proběhl, takže vše klaplo ! :-D Ale pak přišla změna, letos jsem totiž povolila a poprvé v životě jsme šli trasu na Svatém Jánu kolem kříže, který je úúúplně na vrcholu, byla to nádhera !! Tedy určitě by se mi to líbilo víc, kdyby ty kameny nebyly pokryté ledem, kdyby tam bylo více toho zábradlí a kdybych si byla jistá, že mě psi nestáhnou dolů :-D Fakt je, že strach sem teda měla, výšky nemusím ani normálně natož až takové výšky, kde člověk není ani jištěnej :-D Ale doplazila jsem se na kameny, kde se uskutečnila společná fotka a to jak psíků tak paniček, psíky samotné už máme asi milionkrát, změna byla na čase :o) Jen jedna jediná holčička nekoukala do fotáku ale do propasti, jestli tam náhodou neproběhne srnečka, zajisté nikdo neuhodne, kterou fenečku tím myslím :-DDDDD. Tonička už u kříže nebyla ve své kůži, už na cestě k němu přestala chodit, prostě jí přestaly poslouchat nožičky, ale neváhaly jsme, okamžitě jsem si od Ivči vzala věci, co měla v batohu, Ivča Toničku oblíkla a ještě zabalila do velké šály a Tonička to okamžitě zabalila :o)) Chvilku ze sebe Ivča taky udělala indiánskou babičku, kdy si šálu ovázala kolem sebe a Toničku do ní uložila jako malé miminko :-)) Od kříže nás čekala pravá legrace, cesta strmě dolů a navíc celá pokrytá ledem :-D No klouzali jsme se všichni, v jednu chvíli ležela Dejna i Ivča zároveň, já spadla chvíli před nimi :-DDDD. Ale zvládli jsme to !!!! Jaký je to pocit, když člověk přežije cestu takovým terénem :-D.

Pak už nám zbývaly cca tři kilometry, po cestě Tonička ještě blindila, asi jí nesení v batůžku připomělo jízdu autem, tak to nevydržela chuďátkooooo :o( Je fakt, že nás vyděsilo to, že si Tonička odmítala stoupnout, nohy jí neudržely, ale zřejmě to bylo tím, jak byla složená v batužku a byla dost ztuhlá, pak už jí Ivanka nesla na ruce pod bundou, tam jí bylo líp :) Opět musím napsat, jak výborně to Ivča zvládla, nesla osm kilo zátěž do kopců z kopců a navíc nějakou dobu nešla tolik kilásků a ještě zimním teréném, je super, jak užasně to zvládla, já sem si jistá, že kdybych takhle měla nést Fionku, která váží stejně jako Tonička, tak to zabalim po 50 metrech a cesta by pro mě skončila :-D.  Cestu k autíku jsme ale zvládli, dorazili jsme v plném počtu lidském i psím a tak to má být :) Já teda musím všechny psíky mooc pochválit, Jennuška ta si celou dobu paničku hlídá, běhala dokonce kontrolovat, jestli je Tonička v pořádku :) O Babsince, o té ani nemluvím, ta je taky úžasná, chvilku si hraje, chvilku jde u paničky, chvilku vraždí klacíky a různé aportky, je bezvadná ! :)))) Lillynka si užila deset kilásků stopování, nejradši by prý teda, kdyby mohla být na volno, to by jí bavilo !! :-D a ostatní moji psíci ? Nemám slov, Sherrynka si vždy najde něčí nohy, kterých se drží, Žaža běhá nadšeně sem a tam, Fionka si věčně s někým hraje a Majkýs, toho jsem pasovala na lesní divoženku :) On totiž není moc vidět, lítá všude možně, ale zároveň si pravidelně běhá kontrolovat, zda jsme pořád na té správné cestě, jestli panička nikam neutekla, leze po skalách a zas je v plné rychlosti sbíhá dolů, což naučil i Jennušku, která se chytla okamžitě a zjistila, že extrémní sporty jsou neskutečná hlína :-))))). Díky za to, jací ta moje trdýlka jsou a doufám, že nám to takhle vydrží, protože ať je terén jakýkoliv, tak pokud mám zrovna co dělat se sebou, ti psi se ode mě nehnou, hlídají si mě a já se nemusím bát toho, že se otočím a někdo mi veme dráhu po stopě, navzájem si důvěřujeme, ačkoliv samozřejmě jsou místa, kde si dávám pozor o dost větší a pokud mi Lija hlásí hodně, dávám si je raději na vodítko :o))).

Ještě musím zmínit, že jsme měli cestou i výborné občerstvení v podobě cukrovíčka od Ivči a taky čajíčka :))))  A jááá  musím zas trošku těch svých děkovaček :-D Musím prostě mi to nedááá a musím poděkovat Babsinkové za to, že stále pořádáme takové vejletíky a za její pokaždé úžasnou navigaci na cestách, je nám s touhle dvojkou mooc dobře a rozhodně chceme aby tomu bylo i v dalším roce :)) Pavlu opět díky za báječné fotečky, za to, že se přece jen nezalekl osmi psíků v autě uplně a risknul to :o)))) a samozřejmě taky za to že je pořád s námi :-)) A Ivance prostě děkuju že je, to je prostě naše smečka, to sou naši andílci a vůbec jsou prostě celí naši !!!! :)))) A už teď se těšíme na další akcičku !! :o)))