Ledová túra Řevnickým lesem


MIKEY: To je hrůza, ještě že se naše smečka v nejméně budoucím roce nebude rozrůstat, než na jednoho příjde řada se psaním, to je nevydrženííí :-) No ale k věci, včéra se panička domluvila s torpédkama, že dnes vyrazí na vejletík a to jakože teda s námi :-) Byli jsme domluvení, že pojedeme hezky v 11, takže jsme si hezky mohli přispat, pan panička vstala, začala si v klídku dělat snídaničku (opět jsme z toho nic neměli), pokusila se ze sebe udělat člověka (opět to byl jen pokus :) a v půl jedenáté jsme vyrazili, abychom se před jízdou tramvají ještě mohli trošku vyvenčit.  Fionka dnes zůstala hezky s Ivankou, aby si jí taky trošku užila, taky byla docela zima a panička věděla, že tam bude sníh a že se půjde přes deset km a zítra jedeme na trénink a Fionka by pak byla příliš utahaná, ale nemusí míst strach, příště už pojede :o) Dneska už jízda byla zvláštní od té tramvaje a to díky tomu, že bylo naprosté ticho :-D Panička opět očekávala Lijánky zpěv už od tramvaje, jak je to vždycky, ale nestalo se tak, zřejmě nějaká nemoc s hlasivkama nebo nevím :) Ve Strašnicích jsme se všichni přívítali s klukama, naskákali do auta, rozjeli se a .... opět nic :-D Opět hrobové ticho :-D A to nejen od Liji, ale i u Bertíka a Pepího, prostě nikdo ani nedutal, neuvěřitelné :-) Paničky naše a Deniska chvilku uvažovaly, že v autě otevřou láhev šampusu, ale pak si to raději rozmyslely, aby nakonec ušly ten výlet :-) A udělaly dobře, čekalo nás opravdové překvapení :-D

 

Po výstupu z autíka jsme museli všichni na vodítko, ale to bylo jen na chvilku, než jsme přešli jednu silničku a hned po tom jsme se mohli rozeběhnout po krásné cestě a začít běhat, jen se běhalo tak trošku zvláštně, panička se furt smála, jak krásně nám podkluzujou nožičky po tom ledu, nicméně záhy jí ten smích trošku přešel, když zjistila, že ten led nebude jen na začátku, ale že nás bude provázet celou cestu :-D Krásné to bylo hned na úvodu do toho kopce, kdy se všichni dvounožci snažili jít těsně po kraji, aby vůbec trošku jít mohli :-D Naše panička vymyslela hned na začátku hru pro dnešní vejlet s názvem KURIOZNÍ PÁDY a aby nebyla jen za někoho kdo jen vymýšlí, rovnou s tím i začala :-) Její první pád byl hned po výlezu do prvního kopce, sesunula se jak dřevěná loutka na kolena, lokty se opřela o zem a a celý objektiv zabořila do sněhu, prostě jelito :) Foťáku se naštěstí nic nestalo, jen objektiv nešel pořádně vyčistit, naštěstí to fotky nijak neovlivnilo, teď už je zas vše vyčištěné :o) Pak jsme taky začli řádit, opět byly boje o klacíky a Sherrka se k nám dnes také přidala, ostatně jako vždy. Ano Sherrka dnes byla opět velice roztomilá, panička už v autě hlásila, že ona dnes bude ta, co bude mít méně pejsků, jen tři, kdežto Bertíci čtyři, protože Sherrynka se automaticky řadí na výletu k Denisce :-) Dnes už to dovedla ale do úplných detajlíčků a na úseku, kde nás páníci připínali na vodítko, přiběhla k Denisce s tím, že ona  má být na vodítku přece s Pepím a že nic jiného se na výletu prostě zavádět nebude !!! Takže naše panička byla nucena odepnout šňůru, připnout jí k Dení na vodítko, aby mohla Sherrynka cupitat hezky vedle Pepušáka, teprve potom byla spokojená naprosto dokonale a ukázala, že opravdu jde tak, aby netáhla, aby Deni nespadla a držela krok hezky vedle Pepího, taky pak sleduje svou výletovou paničku, jestli jako je vše správně :-).

 

Další část cesty pokračovala v naprosté pohodičce, Lijánka dnes měla vodítkový režim jen párkrát, nic nehlásila, ani příliš neplašila, tak jí stačila jen ozdobička na krček, kterou byla kontrolována pro případ, že by něco nastalo, občas nevnímala a spíše čmuchala, ale taky byly už chvilky kdy panička zavolala a Lija reagovala, což se od zkoušek v lese dělo asi opravdu poprvé, že spolupracovala, tak se to snad začne vracet zas k normálu, pokud tedy nevyrazíme někam, kde to bude zazvěřené hodně moc a Lijánka nedostane nějaký záchvat :) V jednu chvíli, kdy jsme si opět všichni začali hrát a to dokonce Lija s námi (což se takhle v lese taky hodně dlouho nestalo), Honza nevydržel, řekl si, že už dost bylo pádů naší paničky a že jí přece nenechá vyhrát, jal se tedy podlézt nějaký kmen, kde mu to podjelo, krofky vyletěly nahoru (mám takový dojem, že si chtěl Honza zkusit, zda lze hodit nohy až za hlavu když to spojí ze saltem), ozvala se rána jako hrom a Honza se najednou válel na zemi, jak se mu to povedlo nevím, ale dopadl břichem dolů (mám také dojem, že tohle umí jen kočky, protože jsem si jistý, že začal dolů padat nejdřív zádama :-), využil jsem toho samozřejmě nejvíc já s Pepušákem, Pepí měl teda opravdovou smůlu, protože má větší tlamičku, to já měl větší štěstí a hlavu do toho pamlskovníku jsem strčil úplně celou, přilítla mi jedna od Honzi, tak jsem trošku poodběhl (věděl jsem, že v tu chvíli se zamnou asi nerozeběhne) a dopapal to hezky v klídku půl metru od něj :) Honza tedy naštěstí dopadl bez vážného zranění, foťák už v tu chvíli spinkal v brašně (jakoby to tušil), krom bolavého ramene ale nic vážnějšího, tak jsme mohli pokračovat dál :o) Tedy mohli bychom, kdyby se panička nesmála tak moc, že dokázala hodit záda i z pozice nehybné ve stoje, jak jen to dělá :-)

 

V jednu chvíli jsme museli mít vodítkový režim úplně všichni, páníci nemají rádi, když je všude kolem husté křoví a není vidět, jestli se někde něco nehýbe a od jisté doby neriskují, že by před námi mohla vyběhnout srna, naše panička toho využila, krásně nás zapřáhla, zvolala vpřéééééééééééééd a mi všichni jí pomohli vyjít ledovou úzkou cestičku, na které proběhl právě třetí pád, tady už začínalo být jasné, že je panička silně ve vedení a překonat půjde těžko, Honza je ale typ soutěživý a přece jen to ještě zkusil a to v místech, když jsme scházeli obr kopec, který jsme na začátku stoupali. Museli jsme po kraji lesa, procházet houštinami, po té cestě páníci prostě jít nemohli. V jedné chvíli, kdy bylo potřeba přejít z jedné strany cesty na druhou se Honza rozhodl, že se pokusí paničku dohnat a hodil krásné další záda, byl to vskutku povedený pád, jeden by řekl, že co se pádů týče, byl Honza jasný vítěz :) No naše panička i přes slzy v očích od smíchu tento úsek zdolala v pořádku a Deniska už rezignovala a ačkoliv počet jejích pádů byl 0, sedla si na zadek a rozhodla se, že bude chvilku bobovat. Odrážela se rukama a ten úsek prostě projela a děsně se u toho řehtala :-))) Nás psíky to dnes opravdu bavilo, každou chvilku byl někdo na zemi a byla možnost zkontrolovat obsah pamlskovníku a nebo jen kolem nich vesele poskakovat a radovat se, jaký je to dnes krásný den :))) Těsně před tím, než jsme došli na pole, které nás mělo už dovést na konečnou cestičku, která vedla k autu, zaperlila panička dnes po čtvrté a naposled a na rozcestí hodila záda ještě ona, podjelo jí to kvalitně, tašku s foťákem stačla přidržet na straně a svezla se na celý svůj baťoh a začala volat, že už je to trapný a ať jí necháme tam, že si jí na jaře můžeme vyzvednout :-D Takže v počtu pádů to dnes byla jasná výhra pro naší paničku a to přesně 4 ku 2 a očekává za to nějaký pohárek :-D Cesta polem už pak byla jen taková legranda, jen cosi v dáli přeběhlo, tak jsme pro jistotu dostali vodítko a k autu už došli tak :o) Výlet to byl bezvadný, zvládli jsme ujít krásných 13 km a zvládli bychom i víc, kdyby ti páníci byli aspoň trošku odolní proti takovým cestám, copak nám to tak vadí ??? :)))) Ale krásně jsme se prolítali, vše prozkoumali jako vždy a tak to má být :-) Zítra nás čekají opět agilitky, poslední trénink před dalšími dvojzkouškami, které jsou příští sobotu, tak nám jako vždy držte tlapky :o) A to je z dnešního vejletíků úúúplně vše, bylo to super :)

Váš agilitoflyballovofrisbeeový  Mikey :-)

 

GALÉRKA