SOBOTA: Tak a je to tu, konečně to nastalo, naše pořádná psí dovolená mimo Prahu, pěkně v chatičce se zahrádkou, v přírodě :-) S Verčou jsme dovču plánovaly opravdu dlouho, chajdu jsme zamlouvaly (respektive Verča vše zařídila) půl roku dopředu. To jsme si říkaly, jaká je to hrůza, že budeme čekat půl roku, celých šest měsíců, no nepředstavitelné!! Ale ono to pěkně uteklo, najednou nastal ten den, kdy byl čas zabalit vše potřebné, jako granulky pro pejsky, nějaké jídlo pro nás, taky třeba nějaké oblečení, naštěstí i trošku teplejší oblečení a to jsem si myslela, že nebude třeba :-D Začínám mít tušení, že Verči Felicie je určitě nafukovací, protože narvat do toho autíka dvě velké tašky, dva obrovské baťohy, milion prostěradel a povlečeního (na nábytek, aby psíci nic neponičili), dva kartony šoků ;-D a hlavně 11 psů, to nezvládne jen tak ledajaký obyčejný auto !!  V den odjezdu, tedy v sobotu 20. června jsme vstávali už v půl šesté (fuj), abychom vše dopřipravili a hlavně abychom už vyrazili, paní, co nám chajdu pronajala, potřebovala, abychom dorazili už v devět hodin a tak se taky stalo :-). Ale tak úplně daleko jsme nejeli, vybraly jsme s Verčou (na její doporučení, které bylo super :o) lokalitku v Jižních Čechách, pár kilometříků od Orlíku nad Vltavou, vesničku Nevězice. Dojely jsme bez problémů, několikahodinové bloudění, jak máme ve zvyku se dnes nekonalo :-D, jen když jsme u pomníčku zahly do leva a vydaly se po poli a hledaly tu třetí chajdu vlevo, to se nám moc nezadařilo, takže Verča musela použít mobílek, abychom zjistily, že jsme správně, jen jedeme z opačné strany :-). Paní Ševčíková se synem dorazila chviličku po nás, vřele nás oba přivítali, naštěstí mají také pejska, takže se naše smečky líbily a Verča se vydala na prohlídku chajdy. Já zůstala hlídat venku psíčky, kteří samozřejmě museli vše zkoumat, jasně jsem jim říkala, at s tím počkají, až budem sami, nicméně mě neposlechli, takže synátor paní Ševčíkové byl svědkem toho, jak psíci šli zkoumat skalku plnou kytiček, pak také toho, jak Kyruška zkoumala vanu ve skalce, která byla plná hnusné černé vody a nákých kytech, zkoumala ovšem tak, že celá zahučela pod vodu a já jí musela zachraňovat :-D No, ale aby v tom nebyla sama, tak jí následovala Fionka a skočila do té hnusné vany hned po ní, takže jsem během jedné minuty zachraňovala dva psy a vyhnala zbylých devět ze všech možných záhonků :-D. Verča mezitím dostala pokyny, cože se tu smí a co se tu nesmí a pak už jsme zůstali všichni konečně sami a chatička se zahrádkou byla naše :-). Aby se neřeklo, tak Lijánka samozřejmě musela hned najít první díru v plotě a prolezla na vedlejší zahradu, což nám samozřejmě zahlásil soused, který tam zrovna byl :-D To nás trošku inspirovalo a zadělaly jsme vše co se jen zadělat dalo. Použily jsme k tomu desky, které nám k tomu byly věnovány a taky dvě těžké lavice a psíčkové měli po srandě :) Ale byli naprosto nadšení !! Ihned začli řádit, Mikey samozřejmě ze začátku hodně s náhubkem, musela jsem se přesvědčit, že bude sekat latinu a že se bude snažit a nic se nestane, ale pak mu byl sundán a mohl začít skutečně běhat a všichni samozřejmě s ním :) My s Verčou vybalily a usedly do altánku se šočkama a kochaly se tím klídkem, vzdouškem a tím, jak je úžasné, když můžou psíci být takhle venku, prostě parádička :o))) V tento den se až tolik nedělo, až na to, že altánek obepínala krásná pergola plná růží a kde jsou růže jsou samozřejmě i včely :-D A ty já teda nemusím, mám z nich přímo panickou hrůzu, snažila jsem se jim nadávat, odhánět, vyhrožovat, ale nepomohlo to :-D Po chvilce jsem ale zjistila, že se na mě asi opravdu nevrhnou, tak jsem se tedy uklidnila :o) Nakonec jsme se ale zvedly, vzaly psíčky a šli všichni obejít okolí, došli jsme na náměstíčko, kde byla restaurace (pro nás velmi důležitá samozřejmě), kde byla moc milá majitelka, domluvila jsem se s ní, že bychom si rády s Verčou dávaly papů (konkrétně smažáčky :o) a jestli by bylo možné dávat nám to na papírový talířek s sebou, abychom tam nemusely psíčky uvazovat nebo s nimi sedět venku, ono nebylo až takové horko, jak bych si představovala. Domluva byla skvělá, bylo nám vyhověno, takže jsme měly zajištěná teplá jídla :-) Večer proběhla prochajda ještě jedna, lehce jsme bloudily, ale opravdu jen maličko, cílem bylo najít rybník, ale neuvědomily jsme si, že jsme ho už prošly a hledaly jsme ho ještě dále :-D. V chajdě byla telka a dokonce i satelit, takže, když byla chvilka, sledovaly jsme animal planet, to jáá můžu :o)) Ale dnes toho bylo už dost, všichni jsme byli utahaní z cesty a čerstvého vzdoušku, na který nejsme z Prahy zrovna zvyklí :-D, tak jsme každá smečka zaplula do své ložničky a vydaly se do říše snů :-))). PS: Každá galérka se otevírá v novém okně, snažila jsem se, aby se dalo vracet z galérek zpět na článek, ale nějak se mi nedařilo, tak jsem to vyřešila tak a je to :-)


NEDĚLE: Přestože jsem zvyklá na jakýkoliv ruch, který mám v Praze pod okny, nejsem zvyklá na dřevěnou chajdu a na to, že je v ní slyšet úplně, ale opravdu úplně všechno :-D Takže jsem slyšela pokaždé první vstávání Verči a malých tygřích holek, když šly čůrat, pak i to druhé vstávání, dělání kafe, chození, běhání po schodech na horu a dolů, no prostě všechno :-D Ale rozhodně to nebylo něco, kvůli čemu bych se měla balit a hledat cestu domů, to rozhodně nee :-D Naopak jsem díky tomu alespoň vstávala v rozumném čase a mohli jsme všichni brzy vyrážet na vejletíky či prochajdy :-). V neděli bylo ráno opravdu krásně, tak nás napadlo, že se vydáme hezky k vodičce, Verča věděla přesně kam, volba padla na Orlík - Kožlí a byla to vskutku krásná prochajda :-). Vzhledem k tomu, že Zitušce jsou tři měsíce a já sama nemám až takovou výdrž, abych byla schopna denně chodit xx kilometrů, byly naše vejletíky každý den (až na středu, viz dále :-D) cca 7-10 km dlouhé :-). Naše prochajda začala krásným parčíkem, hned jsme zahlídly místečko, kde bude naše dnešní společná fotečka, ale nechaly jsme to hezky na zpáteční cestu, za chvilku jsme mohly psíčky pustit, tedy až na Lijánku, ta si dala celý týden po lesích cvičeníčko a taháníčko na kšírkách. Ono jí to opravdu neva, beztak většinu cesty nevidí, ani neslyší a na to, abych jí nechala utéct a ona jakožto pravá blondýnka se nedostala ke mě zpátky, jí mám přece jen moc ráda :-D. Po nějaké době jsme došly na krásné místo zvané U Hrobky, prostě nádherná stavba, hrobka Schwarzenberků, okolo byla přenádherná louka, kde se psíci samozřejmě rozeběhli a začali úžasně řádit, prostě si to maximálně užívali :-) Udělali jsme společnou fotečku na schodech (která se mi mimořádně opravdu nepovedla :-) a šli jsme dále. Verča věděla kam se máme dostat, cíl byl zasednout k vodě, jenže se to za těch pár let, co tu nebyla, trošku změnilo, cesty zarostly a tak začalo opravdu vtipné hledání stezky, po které bychom se dostaly k vodě, což trošku využila Nelynka a vyválela se krásně v lidském e-e :-D. Nicméně svoje místečko jsme nakonec přece jen našli. Ovšem blížící se mraky slibovaly, že to tu nebude na dlouho, co naplat, vydržíme alespoň, dokud to sluníčko je :-) Veru byla hrdinka a dokonce vlezla do vody, což já, ačkoliv jsem měla také plavky, opravdu nedokázala, jsem srab :-D Ale sotva kousek odplavala, Mikey začal pěkně jančit, skočil do vody a vydal se Verču zachraňovat :-D Bylo to neuvěřitelně roztomilý, bobánek :-)))). Pak jsme si daly hezky svačinku, rohlíčky s Májkou, šočka a zas jsme začaly balit, protože začalo hřmít a to nikdy neznamená nic dobrého :o)))) Cesta zpátky probíhala hezky v klídku, po příchodu psíčkové krásně zalehli a my jsme si daly hezky večéřičku (samo že psíci už byli napapání, opravdu jsme je netýraly :-) Z tohoto dne mi utkvěla taková situace, myslela jsem, že jestli někdo umí chrápat, tak je to Sherrynka, ovšem spletla jsem se, Boneček jí v tomhle porazil na plné čáře :-D Když tento psíček začal chrápat, přemýšlela kdo v neděli a hlavně na NAŠÍ chatě začal co vrtat :-D. Byla jsem uklidněna, že tyto zvuky opravdu vydává tento malý drobný tvoreček a bylo vše v pořádku :-D. Dnes jsem taky byla několikrát poražena v pexexu, já pořád tvrdila, že je to určitě nějaký podvod, protože prohrát tolikrát za sebou prostě není normální, no ne ? :-)))) Opět proběhlo pár dílů veterinární policie na animal planet a i dnes nakonec nastal čas, udělat hají :-).


PONDĚLNÍ den byl hodně deštivý, moc se toho dělat nedalo, přesto jsme si našly s Veru chvilku, vzaly pejsky a šly opět hledat již zmíněný rybníček. Jak už jsem psala, kolem toho rybníka jsme chodily pořád dokola, jen jsme tak trošku netušily, že je to on :-D. Nicméně v přesvědčení, že ho určitě musíme najít, jsem tentokrát na jednom takovém rozcestí zavelela zahnout do leva. Dostaly jsme se na nějaké zahrady, což jsme nejdřív netušily, protože tam nebyly ploty a trošku nám nedošlo, že ty maličké stromečky jsou vlastně jejich ohraničení :-) Psíci okamžitě vběhli na jednu z nich, kde zrovna nějaká paní cosi hrabala v hlíně a hned začala hudrovat, co to jako znamená a na malou Zitušku začala dělat velký ramena, ať jako okamžitě kouká zmizet. Jenže to netušila, že Zituška si opravdu z ničeho nic moc nedělá, s pobavením na ní koukala a vesele odcupitala za paničkou :-D. Šli jsme tedy dále a dostali se do hooodně tmavého lesa. Tam jsem psychicky nevydržela a chytla si psíčky na vodítko, přece jen nevím, kde se co objeví za zvířátko, i když Lija nehlásila, byla poměrně v klidu :o) Nakonec jsme se z lesa dostali na uuuplně uzoučkou cestičku a po ní došli až k vodičce :-). Jenže to nebylo moc dobré místo, nedalo se tam sedět a jít jinam už nešlo, tak nám nezbývalo, než se zas začít vracet, ono stejně jak jsme usedly na pidi místečko, začalo pršet :-D, Takže jsme se tou samou cestičkou vrátili zpátky na rozcestí, pak ještě kousek k druhému a tam jsem zavelela opět do leva v přesvědčení, že ten zatracenej rybník tam opravdu je :-D. Ovšem rozmyslela jsem si jeho hledání, když najednou Verča zvedla ruku a roztomile povídá: jéé hele srnečka !! a má u sebe kolouška !! no to je roztomilýýý, miminkooooooo :))) Já jsem toho teda moc neviděla, páč jsem měla před očima tmu, na čele studenej pot a snažila se co nejrychleji připnout pejsky :-D Holky velký si ničeho nevšimly, ale Majk viděl a trošku se klepal a že prý by jako se proběhl !! Lija maličko zazpívala a Fionka koukala, co se děje, kam že se to poběží :-) No neběželo se nikam !! A basta :-D Vzdala jsem hledání toho hloupého rybníka (který stále byl tam, kde má být :-D), okamžitě se otočila čelem vzad a zavelela návrat k chatce :-D Opět proběhla výtečná večeřička a protože opravdu dnes nebylo dobré počasí, strávily jsme večer u televizky, s peřinkama na křeslech a gauči (což ocenili nejvíce moji pejskové, přece jen ta krátká srst není na tohle nic moc :o) a dnes pro změnu jsme hrály prší, což mě bavilo, tam umím vyhrávat !!! :-D.


I v ÚTERÝ bylo dost deštivo, tentokrát bylo jasné, že prochajda bude až odpoledne, ale ono to nevadilo, je přece jedno, jestli se bude vejletovat dopoledne nebo odpoledne, hlavně aby to byl čas, kdy úplně nezmokneme :o) Po celou dobu pobytu (ačkoliv to nejprve nebylo v plánu, ale co se dá dělat, papat se musí) jsme si s Veru dělaly v chajdě obídky nebo spíš takové bašty, abychom měly něco v žalůdku, hitem byla francouzská polévka s tunou sýra a osmaženým rohlíkem :-D a pak taky těstovinky alá boloněze, též s tunou sýra :-D Dnes ale Veru včéra udělala palačinky a k nim připravila cukr smíchaný s kakaem, ale to není to vtipné, vtipné je to, že tento takzvaný roztok zůstal na plotně, aby k tomu psíci (hlavně ti moji :-D) nemohli. No a já dost bojovala s elektrickým sporákem, páč doma máme plynový, neuměla jsem nejdřív odhadnout jestli to běží moc nebo málo, ale hlavně mi moc nešlo vypínání čudlíků :-D A po dnešním papu jsem si myslela, jak jsem na to vyzrála, začly jsme papat a Verča mi povídá, jestli náhodou jsem nezapoměla vypnout sporák. No sem snad trdlo ? Snad vím co dělám ne ??? Ovšem, když ten smrad spáleniny došel ke mě, jistota mě opustila a já se šla podívat do kuchyně, kde jsem uviděla jak se krásně vaří cukr s grankem a v tom plave lžička :-D. Pohotově jsem sporák vypla, ale talíř se už opravdu zachránit nedal, bohužel :-D. Na vejletík jsme dnes vyrážely ve tři hodiny a to stylem, že prostě někam pojedem a kde se nám to bude líbit, tam zakotvíme a pujdem :-) Dorazily jsme k vesničce zvané Koloredov, zaparkovaly u kapličky (tedy Verča zaparkovala :-) a vydaly jsme se do lesíčka. Všcihni na volno, Lija opět na vodítku, cítila toho tady opravdu hodně, oni i ostatní dost pobíhali :o). Došli jsme na rozcestí, tam jsme se vydali do prava a když jsme po nějaké době narazili na silnici, vydali jsme se lesem zase zpátky a to teprve byla sranda :-D Na jednom místě začala Lilly dosti vyvádět, jenže nejen ona, ale téměř všichni, až na tygří holky, které jsou ještě malé, věřily jsme Lijánce a pochytaly si pejsky na vodítko. V tu chvíli jsem viděla mihnout se mezi stromama něco nízkého a šedivého, bylo jasné, že to musí být prasátko. Verča samozřejmě hned musela říct, že Jižní Čechy jsou v tomhle vážně nebezpečné, že tu útočí bachyně se selaty a to není žádná sranda, v tu chvíli jsem totálně zpanikařila :-D. Našla jsem ohromný klacek (co bych s ním dělala opravdu nevím, asi bych se při běhu odpichovala od země nebo co) a pak jsem šla těsně vedle obory, která byla oplocená a byla připravena kdykoliv začít házet psy za plot a pak skočit za nimi (to, že by se to za žádnou cenu nedalo ztihnout a zabránit útoku, mi taky zrovna moc nedocházelo :-D), ale pak už se naštěstí nic neobjevilo, žádná bachyně, žádná selata, ale našli jsme ooohromný krmelec :o). Naštěstí jsme našli všichni zase cestičku zpátky, pejsky už sem se ale pustit neodvážila, jen na chviličku, ale vydrželo mi to pár minut, byla jsem příliš nervozní :-D Navíc pak ještě Verča viděla zajíčka a už i v jejích hlase jsem maličko cítila paniku, když zavolala na Luccynku a hlas jí přeskočil z tenoru na alt :-D. Opět jsme se i dnes zdárně dostali do chatky v plném počtu a s Verčou jsme se vrhly na véču, na smažáček :o)) Ten jsme si ale neužívaly dlouho, protože Zituška si řekla, že dlouho nic nevymyslela a když jsme uslyšely u jídla knučení a volání o pomoc, bylo jasné, že je to třetí výherce vanové koupele na zahradě :-D Verča pohotově vytáhla štěně, já pohotově popadla ručník a miminko jsme zachránily, teď už aspoň víme, že Zituška umí plavat v kytkách :-). Mimochodem je skvělé koukat se po večerech na zone reality, kde dávají pořady o duchách, to pak, když se vám něco ozve z prvního patra, jakože nějaké vrzání nebo zvuk, jako že tam něco spadlo, to je velmi příjemná záležitost :-D.


STŘEDA byl náš prokletý dovolenkový den :-D Protože tento den se nám vůbec nevydařil :-D A když říkám vůbec, myslím to fakt vážně :-D I když zas musím napsat, že tento den měl dobrý konec a nakonec vše dobře dopadlo :-D. Ráno vstávali jozefčíci proklatě brzo, pejskové se rozhodli, že nejlepší čas na to, začít si hrát, je v půl sedmé ráno, což jsem zrovna moc neocenovala, ale po hodině, co jsem se to snažila jakože neslyšet, jsem to vzdala a šla dolů pozdravit tetu a psíčky a dát si snídaničku :o) Počasí vypadalo všelijak, ale věřily jsme, že by pršet nemuselo, tak jsme se začaly balit, že pojedeme na návštěvu do Písku, že prý tam je krásné náměstíčko a prochajda a hlavně, že potřebujeme trošku něco nakoupit a místní jednota k tomu jednoduše prostě nestačila :-D Když jsme vyráželi, už trošku pršelo, ale to bylo jen trošku, pořádně totiž pršelo až na cestě :-D A to tak, že ani stěrače nestačily pracovat. Samozřejmě jsme patřily mezi ty, které zastavili policisté, aby nám sdělili, že nám nesvítí světla a řekli Verče, aby je zapla, ta ve snaze zachovat klid začala tahat za páčky a nakonec znovu spustila stěrače, světla tímto ale nezapla :-D Nakonec musel do auta sám policista, aby zjistil, že je někde opravdu chybka a dovolil nám tedy jet na mlhovky, ono se stejně v ničem jinem v tomhle počasí jet nedalo. Začal taky o tom, že za to, že nemáme mříž je pokuta (ona je v autě síť, opravdu, ale tak nějak se stane, že celá spadne :-D), ale jak na ty pejsky koukal tak najednou vykřikl: JEŽIŠ TI JSOU ALE ROZTOMILÍ !!! A druhý policista vykřikl: JÉ A TÁMHLE JE DALŠÍ ALE TEN JE UUUUŽASNEJ !! No a tím to bylo vyřešené, my totiž vybíráme za pohlazení pejsků dva tísíce, tím se to asi vykompenzovalo :-D. No jeli jsme tedy dále, déšť neustával, začala jsem maličko panikařit :-) První zastávka byla u obchoďáku, kam Verča skákla nakoupit nějaké potřebné jídlo a mezitím se počasí umoudřilo a rozhodly jsme se, že se vydáme mám pocit, že do vesničky Záhoří, odkud jsme měli vyrazit an prochajdu. Ale jak je naším zvykem bloudit, Veru odbočila o maličko dříve, pak jsme se chvilku smály tomu, jak zrovna toto místo nezná a jak si to nepamatuje, že to vypadalo jinak a po 30 km, co jsme jely zbytečně nás smích přešel :-D. Musím podotknout, že ještě než jsme odbočily zavládl autem obrovský smrad, načež jsme zjistily, že se buď někdo pokakal nebo se Kyrušce povedlo vyblinkat něco, co opravdu nešlo poznat, co to bylo, no prostě parádní cesta :-D. Dorazily jsme tedy do Albrechtic mám pocit, kde Veru autíko otočila a jelo se zpátky. Cestu, kterou jsme potřebovaly najít jsme nakonec našly, ale zas pršelo a navíc ona cesta končila ve vodě :-D Ano jak píšu, ve vodě :-D No nic, zašli jsme všichni tedy do lesa a my dvounohoé jsme se rozhodly, že budem sbírat houby a že jich tam bylo docela dost ! Lijánka po chvilce začala opět hodně hlásit, opět jsme jí věřily, připly psíky, ale naštěstí na nás nic nevyběhlo, ufff :o) Na jednom místečku jsme udělaly psíkům společnou fotečku a musely se vydat zpátky, protože malý holky opravdu mrzly a nutno podotknout, že nejen ony, byla opravdu docela zima a hlavně velké mokro, takže po dnešní super dlouhé cestě jsme ušli asi tři kilometry :-D. Ale dnes byl můj velký den !! I přes to, co se nám dělo, se alespoň něco povedlo :o) Když Veru otočila auto, najednou vystoupila a přesunula mě na sedadlo řídiče :-D Já začala samozřejmě panikařit, ale tetička byla klidná a vysvětlila mi co dělat, aby se to auto začalo hejbat :o) Vyjela jsem napoprvé, nechcíplo mi to !! :-D Jela jsem sice jen na jedničku, neodvážila jsem se zařadit, ale i tak to pro mě byl zážitek, nikam sme nesjeli, všichni přežili, i když pejskové maličko protestovali, asi měli strach nebo co !!! :-D V dáli jsem uviděla auto, tak jsem honem pustila zpátky Verču a chvilku jsem se vzpamatovávala :-D. Zpátky se jelo opravdu přes Písek (to už jsem si říkala, že to město trošku nemám ráda :-D). A jak se nám tak krásně jelo, najednou jsme uslyšely divný zvuk a spojka se nevrátila na své místo :-D Musím teda jako napsat, že já s tím nic neudělalaa :-D já byla šetrná :-D Ale spojka se rozhodla, že její lanko už prostě potřebuje vyměnit a rozhodla se tak zrovna před moc pěknou křižovatkou :-D Veru se ještě povedlo maličko na neutrál zacouvat, aby nás přece jen nějaký z těch stovek kamionů, kteří kolem nás projížděli, nesrazil, Poradila sem volat 1188, to pomohlo, dostaly jsme číslo na pár servisů, v jednom to nebrali a v druhém to také vypadalo zle, zachvátila mě panika, ale nakonec to pán zvedl, dorazil, poradil, jak jet alespoň na 40 a dojet tak zpátky do písku :-D do servisu, kde nám autíko spravil :o) Nakonec taky juknul na ta světla a my mohly OPĚT vyrazit do chatky :-D Ale aby to nebylo tak jednoduché, opět jsme špatně odbočily a pro změnu nemohly najít, kudy že se dostaneme tam kam potřebujem, ale to už mě vůbec nepřekvapilo :-D. Dorazili jsme všichni zpátky na chatku kolem šesté hodiny, poprosila jsem jestli bychom ještě mohli s psíkama dojít pro jídlo, nutně jsem se potřebovala projít, nebylo mi vůbec dobře, asi toho bylo na mě dnes moc a ten vzdoušek jsem trošku potřebovala a psíci samozřejmě také, hned si hráli, lítali, řádili, holt se takový den prostě povede, hlavně nám tedy :-D Nestává se mi to často, ale dnes jsem usnula v devět hodin a spala až do devíti hodin dalšího dne a ten nám vynahradil ten dnešní, byl super :-) PS: Galérka ze středy není :-D

ČTVRTEČNÍ počasí vypadalo, že bude pěkné, dokonce na mě Verča ze zahrádky volala, že vykukuje sluníčko a to je vždy dobré znamení :-) Dnes jsem prosadila prochajdu, o které už jsem přemýšlela na začátku dovolené a to z Nevězic na Višňovku. Bylo to úplně akorát pro nás i pro pejsky, hlavně pro malé holky, protože vedla 4,5 km na místo určení a stejnou délku zpátky, takže jak píšu, úúplně akorát :-). Začátek byl veselý, Veru má maličko strach z hadů a když po chvilce, co jsme šli, vzala jednoho mrtvého Zituška do tlamičky, tak málem omdlela :-D. Dnešní trasa nám vedla po červené, byl to druhý vejletík, který byl opravdu plánovaný a šli jsem po značení, jinak jsme opravdu šli vždy tam, kde se nám prostě chtělo jít :o) Ale všichni jsme byli spokojení, protože cesta to byla opravdu parádní, příjemná, nenáročná :-) Poctivě jsem fotila všechny cedulky, které nám oznamovaly, kde se právě nacházíme, to jsem prostě musela, protože se nestává tak často (vlastně vůbec :-D), abych já vedla výlet po značkách, když se v nich vůbec nevyznám :-D. Cca po třech kilometrech jsme došli k chovnému rybníku, kde byli kapříci, pstruzi a já nevím co všechno, tam jsme si udělaly s Veru pauzičku na rohlík s májkou a psíčkové si mohli chvilku hrát a Zita trošku odpočinout. Trošku se ale hnaly mraky, tak jsem zavelela, abychom na Višňovku došli bez deště. Ovšem (a to vás určitě překvapí), maličko jsme zabloudili :-D Těsně před višňovkou, jsme uhnuli kam jsme neměli, takže jsme šli chvilku na slepo a pak se tedy pro jistotu vrátili k tomu rozcestí. Tam ale najednou byla ta červená, kterou jsem chtěla a kousek dál značka slibovala, že je višňovka 0,5 km daleko. Bylo mi líto tam nedojít, když už jsme tu byli, Verču jsem ale poslala s jezevčíkama napřed, přece jen na Zitušce byla znát docela velká únava a tohle by byl zas kilometr navíc a slíbila jsem, že Višňovku určitě vyfotím :o) Celý půlkilometr tam jsem běžela, jen proto, abych vyfotila nějaký památky strom zvaný višňavka :-D a pak zas půlkilometr s psíčkama běžela zpátky, moooc příjemné :-D, ale misi jsem splnila a to je hlavní !!! :-D Jezevčíčky jsme vystopovali za chvilku a šli jsme si zas odpočinout k rybníčku, tedy odpočinout v tu chvíli hlavně já :-D. Majk konečně našel odvahu a začal skákat do vodičky, což Veru natočila (videjko bude), načeš přišel nějaký pán a začal na nás velmi nepříjemně, že tam nemáme co dělat a kdesi cosi. No vyklubal se z něj nakonec milej človíček, který se omluvil, že tak vyjel, tak jsme se s ním daly do řeči a viděly jsme jak se krmí rybičky :-)))). Pak jsme ale museli všichni pokračovat. V jednom úseku jsem si vzala Zitušku do batůžku, kam jsem dala Verči mikču, aby si trošku zdřímla, prcek toho měla už prostě dost, ale aspoň si takhle odpočinula :-). Zrovna když jsem měla Zitušku na bříšku v batůžku, tak jsme prošli kolem živého hada, čehož já si nevšimla, ale Veru si všimla :-D Takže jsem pět minut musela navigovat, kudy by to šlo projít a dodávala jsem odvahu a zvládla to !!! :-D Povedlo se a mohli jsme krásně dojít zase k chatičce (samozřejmě se cestou ještě Nelynka ztihla vyválet v jednom hadovi mrtvém, aby nám to nebylo líto :-). K večeři dnes byly pro mě řízečky, které mi Verča koupila včéra a sama si udělala houby, které jsme nasbíraly a k tomu hezky vařené brambůrky, výtečné to bylo !! :-))),


Nastal PÁTEK a to už trošku naznačovalo, že se blíží konec naší dovolené (a taky konec mého článku, máte radost ? :-D), přesto jsme nehodlali sedět na zadečku v chatce, počasí slibovalo, že bude pěkné, tak jsme se vydali do vesničky Kostelec nad Vltavou, odkud jsme (jak jinak než z neznámého místa kamsi) vydali vejletit :-) Nejprve jsme procházeli kolem spousty oslíků, což byla docela legrace, psíci si mysleli, jak budou vypadat silně, tak začali štěkat, v tu chvíli jeden z oslů vyšel k nám a začal řvát tak šíleně, že se mi psi strachy málem uškrtili na vodítku :-D. Za oslíkama byli koníčkové, ale mám samozřejmě správné lovecké psy, báli se jich úplně stejně jako oslů :-D Pak už to ale bylo dobré, jako vždy to byla moc krásná prochajda, dnes už jsem byla docela v klídku, co se zvěře týká, Lijánka chvilkama sice trošku blbla (no jednu chvilku trošku víc), ale stačilo psíky zavolat k sobě a nebezpečný úsek přejít a zvládli jsme to bez chytání na vodítko !! :o))) Opět jsme zvládli společnou fotečku, navštívili rybníček, kde se psíci smočili a Majk si párkrát skočil pro klacík (kterým pak asi čtyřikrát sekl Verču do nohy :-D), z lesní cestičky jsme se dostali na asfaltovou, no prostě pohodička a ještě bylo teploučko :) Když jsme došli dostatečně daleko, opět jsme to otočili a vzali to zas zpátky, psíčkové čmuchali, hráli si, zkoumali křovíčka a všem bylo moooc fajne :-) A já dnes po druhé řídila !!!! :-D Opět jsem jen vyjela, po celou dobu na jedničku, ale dneska jsem se zvládla vyhnout holce na kole a nějakým lidem a nikoho jsem nezranila :-D Vyjetí jen dnes bylo maličko horší než minule, teda bylo by dobrý, jen kdybych nešlapala místo plynu na brzdu :-) Opět jsem se neodvážila řadit, ale dnes jsem přešla z jedničky aspoň na neutrál a následně zastavila :-D. Večer nás čekal náš poslední smažáček, náležitě jsme si ho vychutnaly a taky už maličko sbaliliy potřebné věci, no jo, konec je tu :-)


V sobotu nás čekalo vstávání po šesté hodině, pořádné uklízení, luxování, dávání do pořádku zahrádky, i když musím říct, že jsme byli vzorní, až teda na neustálé volání psíčků, aby nechodili do těch kytiček, nehrabali, nepodlejzali, nezlobili a tak :-D Nejlepší byla Lijánka, která si hned na začátku naší dovči našla svoje místečko na vyvýšeném místečku a láskyplně hleděla do polí :-) V devět přijela paní Ševčíková, chvilku jsme si povídaly, byly jsme s Veru pochválené, že jsme krásně uklidily a že ty koberce jsou sice maličko jinak (dávaly jsme je pryč kvůli psíčkům), ale že máme dobrý vkus, protože to vypadá lépe než před tím :-D No a už nastal opravdu čas na odjezd, cestou ještě byla mini zastávečka, kdy Verča koupila pro mě a pro ní svačinku a už jsme frčely do Prahy, kde jsme byly vcelku v rekordním čase (asi bych to svým stylem řízení nezvládla tak rychle :-D), jak jsme přišli s pejskama domů, tak lehli a od té doby spinkají :-) Tedy museli jsme ještě přivítat Jennušku s paničkou Ivankou, to se prostě musí, však jsme se neviděli celý týden !!!!! :-)))) Na závěr (už opravdu závěr :-D) musím napsat, že děkuju Verče za to, jak skvělou chatičku našla a jak byla hezky trpělivá, co se týče Majka, protože on má své trošku mouchy, ale zvládly jsme to naprosto na jedničku a hlavně prostě díky za to, že jsme na takovou dovču mohli vůbec jet a já doufám, že se nám to podaří i příští rok a že to výjde i Ivance s Jennuškou, abychom byly všechny a všichni pohromadě :-)))).