V sobotu 17. června od nás odjela naše blondýnka Torinka, ke svým lidičkám se vrhala stejně, jako když je viděla prvně, neměla vůbec žádný problém, věděla jsem, že to zvládne levou zadní a taky že jo, celou cestu až na Moravu zvládla bravůrně a to jela tramvajkou i vláčkem, je to šikulka !  Doma se s bíglinkou Luccynkou a se svym novym prostředím a s celou rodinkou, seznámila téměř okamžitě a obešlo se to celé bez pláče, z toho mám radost největší, ale o tom není třeba psát, každou chvilku píšu o Torince v novinkách a tak to bude probíhat i nadále :o)) Hůř to teda zvládala Trixinka, doma běhala, plakala a byla moc nešťastná, že nemůže ségrušku najít, bylo mi jí šíleně líto :o( Jenže to už jsme v tu chvíli byly domluvené s Martinkou od holčiček Tessulky a Mínušky, že pro nás přijedou a pojedeme si na týden užívat klídku, volníčka, čerstvého vzducu a opravdu nic nedělání :o) A navíc jsem věděla, že to i Trixince pomůže, že nebude doma a nebude myslet na to, kde má ségru, i to jsem předpověděla správně, Trixinka se okamžitě dala do kupy s holkama z Bolky a celý týden si nepřestaly hrát, bylo to úžasné :o) Věděla jsem hned, že to nebude zrovna týden plný vejletů, rovnou jsem řekla, že se hodláme pěkně poflakovat, užívat si řádění na zahrádce a prochajdy, že si budem dávat uplně tak akorát, prostě sem se nehodlala hejbat víc, než je nutné :-D Navíc v těch vedrech, to bych taky mohla zůstat někde ležet :-D. Pejskové si zahrádky užívali opravdu maximálně, ani mě tam skoro nepotřebovaly, už to znají, tak mohli zůstávat venku a já o nich neustále věděla, páč lítali pořád sem a tam, každej si hrál s každym, no byla na nich znát opravdu maximální spokojenost ;o) Víc k večeru, když jsme začly mít pocit, že není takové horko, jsme pak vyrazily k vodě a trošku se protáhnout, Trixinka chodila hezky bez vodítka, moc pěkně se smečky drží, je to šikulka, uvidíme, jak dlouho jí to vydrží :-D. V neděli bylo vcelku přijatelné počasí, takže Marti napadlo vytáhnout kola a že si dáme takovou jen lehkou trasu, toho jsem se samozřejmě hned chytla, na kole jsem jezdívala dost pravidelně, ale v životě jsem tohle nezkusila s psíkama, věděla sem okamžitě, že pro Majkýse a Fionku to bude něco báječného a na první pokus jsou ta nejlepší volba, protože je nemusim mít chycené na vodítku a i kdyby vyběhl zajíc, tak je pak odvolám zpátky nebo se sami vrátí :-). Vyrazily jsme a já zjistila, že Majky opravdu není pes, ale robot :-D Ani nemusí mít kšíry na to, aby zabral a odtáhl mě na kole celou silnicí až do míst, kde jsem je mohla vypustit z vodítka (na tom kousku na vodítku jezdí auta, zas tak riskovat nemusím :o), snažila jsem se ho brzdit, ale kdepak, Majkýs neviděl nic, než tetu před sebou, která na první jízdu s sebou vzala Milouška a v tu chvíli jsem už nemusela šlapat, jen jsem se ho v té strašné rychlosti snažila vést tak aby mě nezval třeba někam do křoví :-D Šílenec !!!!! :-D

Následně jsem voříšky vypustila a rovnou jsme nasadily celkem vysoké tempo, byla jsem nadšená, Majkýs i Fionka se drželi naprosto úžasně, chvilku běželi u Martinky, pak se vraceli zpátky ke mě, jojo vraceli, páč já byla maličko poprděná a neměla jsem ještě takovou jistotu, aby to rozjela naplno, přece jen pár let, co jsem na tom neseděla, bylo znát, myslím, že jsem chvilkama musela vypadat, jako dítě, kterýmu z kola zrovna sundali přídavný kolečka :-DD Koní ani okolních psů si ani jeden z voříšků nevšímal, opravdu jsem nemusela mít strach, že bych je cestou někde ztratila :o) Na začátku teda lítali neuvěřitelně, ale pak zjistili, že se asi pojede maličko dýl, takže si oba našli své tempo a krásně si ho drželi :) Na chvilku jsme pak zastavily u vodičky, na osvěžení a po chvilce jsme pokračovaly dál a nakonec jsme se za vylouply na tom kousku, kde jsem pejsky odepínala. Po připnutí voříšků zpátky na vodítko jsem opět mohla přestat šlapat, ačkoliv nás čekal kopec a pak kousek zpátky k baráčku, který jsme zrovna obývali, Majk opět zabral a my tak dorazily až před vrátka :-D Je vážně neskutečnej a ještě se pak na zahrádce tvářil, že jako se de teda hrát :-D. Proběhla krátká pauza a šlo se na další kolo, tentokrát byla v plánu trasa o něco kratší, ke kolu šla Tessulka a já si vzala Lijánku a Sherrynku, všechno to jsou holky, které nemusí mít moc vysoké tempo, ba naopak, Lija i Sherrka tohle zažily prvně, navíc Lija vcelku krátkou dobu po miminkách a Sherrka v sedmi a půl letech, proto trasa o dost kratší :o) Na Sherrynce teda bylo vidět, že by tohle opravdu nemusela mít každý den, ale zas když jí pak teta ukazovala piškotku, tak poznala, že to není až taková hrůza a že když se jede fakt pomaličku, tak to uběhne pěkně :o) Lijánka mě teda doslova šokovala, chvilku se teda snažila táhnout mě do polí :-D Nebo přebíhat mi před kolem, ale záhy pochopila, že je lepší a hlavně bezpečnější :-D když běží vedle kola a jen na jedné straně. Nepřekvapila mě jen tím, že jí to krásně bavilo, ale hlavně tím, jakym tempem chvilkama dokázala běžet a jakou výdrž má, opět mě přesvědčila o tom, že je ve výborné kondici a já mám opět radost z toho, jak moc se nám to povedlo, že jsme si kondičku prostě udržely :o) Tedy Lija, já ne, já jsem silně bez kondice :-) :-D. Co se týče Žabžulky, tu jsem nevzala, Žaža by to nejen asi neuběhla, ale hlavně by jí to neudělalo dobře, neskáče ani agilitky, protože jí hned bolí záda, skáče jen tehdy, když si sama řekne, že by jako na ten parkur ráda šla, ale jinak ne, proto ani na běh u kola, což bylo převážně po betonu, prostě nešla a Trixinka, no to je vcelku jasné, proč jsem jí nevzala, i když ona má kola ráda, to zas jo, prý se za nima skvěle zdrhá ! :-D

I další dny probíhaly krásně v klidu, chodily jsme k vodičce, ale velká horka nebo dusna nás pak stejně zaháněla rychle zpátky na zahrádku, kde mohli psíci odpočívat ve stínu a kde jim v těch chvílích bylo nejlépe :-) Jen v pondělí nás pěkně vyděsila Trixinka, dopoledne si ještě hrála a pak najednou jen spala, spala a spala, Péťa si všiml, že jí nějak teče z nosánku, nejdřív jsem to jen přešla, páč se to u psích mimin občas stává, ale když jsem pak viděla, že odmítá i chodit a po postavení na zem se nějak zvláštně motá a z nosánku jí teče zas o něco víc, poprosila jsem Marti a k večeru jsme frčely do Prahy na veterinu, bála jsem se, že to bude na antibiotika a že s blížícím se očkováním budem muset počkat, ale naštěstí paní doktorka po prohlédnutí řekla, že je to opravdu jen nachlazení a že žádné prášky nejsou třeba, že je zatím do miminka cpát nebudeme, takže dostala jednu včeličku a domů s sebou takovej sirupek, byla jsem moc spokojená s přístupem paní doktorky, ještě jsem pak brnkla Katce Malíkové a ta mě potěšila, že by volila to samé, že tohle Trixince udělá dobře, takže prostě paráda :o) Trixulka hned po příjezdu domů vypadala líp, viditelně se jí ulevilo a zas si i trošku hrála, kočička moje :o)). V úterý čekalo pejsky hlídáníčko v podobě tetičky Alenky, další osůbka, které svojí smečku svěřím naprosto bez jakýchkoliv obav, protože to zvládla naprosto bravůrně !!!! My s Marti a ještě Petruškou jsme totiž měly naplánovaný koncert PINK a ačkoliv je to něco, co až tak uplně neposlouchám a nevyhledávám, tohle byl naprosto úžasnej zážitek, navíc ve společnosti lidí, kteří mi jsou moooc blízcí, no prostě a jasně bezva večer :o)))  Ve středu kromě prochajdy kolem vody a pobíhání na zahrádce, probíhalo taky večerní grilováníčko, no to byla mňamka, grilovalo se kuřecí masíčko a kdyby mi nepřestalo na talíři přistávat další a další masíko, tak já jim asi do dnes, nebo nevím :-D Opravdu jsem málem praskla, neskutečná lahoda !! :o) Samozřejmě jsem to taky musela blejsknout, ale to až hezky v galérce :o)))).

Ve čtvrtek jsme se s Marti neskutečně proklínaly, páč jsme se přihlásily na trénink agi, jenže to jsme netušily, že čtvrtek má být z celého léta nejhorší a nejteplejší a taky nejdusnější den, pořád jsme čekaly, jestli třeba nedorazí smska, že jako trénink není, nicméně nic nedorazilo, tak jsme naložily kolem třetí pejsky do auta a uzavíraly sázky, jestli tu jízdu přežijeme všichni :-D Žažulka, která neběhá zůstala ve společnosti Péťi a Trixinky, byla jsem moc ráda, že tam Péťa byl, že nemusim holky do horkého auta nakládat a nechat je tam sedět dvě hodiny, co budeme běhat, je moooc hodný :-)) Parkur už byl naštěstí celý ve stínu, nicméně jsem se i tak vykoupala krásně ve vlastním potu, moc báječné :-D Ale Soběslav se blíží a já mám dojem, že si tam opravdu pojedeme jen zatrénovat :o) Z čeho jsem teda měla radost je to, že jsme už zkusily dát Lije překážky zpátky na medíky, myslela jsem že se jí v tomhle horku do toho chtít nebude, ale po polití pořdáně vodou, vykoupáním, to docela i šlo a pozoooor, Lija neschodila ani překážku :o) Trošku jí to zpomalilo, není ještě zcela ve formě, jako byla před tím, ale opravdu neschazovala a běhala s chutí a to je důležité :) Potřebujeme schodit ještě tak kilínko a bude to dobré, jde jí to hezky, princezně mojí :-)) Samo že i holčičkám Tessince s Mínuškou to šlo, Mínuška je v tomhle opravdu jak ten můj blázen Majk, je jedno, jestli je horko nebo zima, prostě běháme běháme běháme a když nebudeš běhat dostatečně rychle, naprosto tě vyštěkám !!! :-D Ale to je správný, to že je tam ta obrovská radost je prostě úžasný, Mínuška nám jednou natrhně gatě na závodech :o)))) Žabžulka, která s námi nebyla ale dnes nepřišla o nic, vzal jí potom Péťa na prochajdu, tak si aportovala klacíčky, prolítala se, no prostě maximální spokojenost !!! :-)) V pátek byl náš poslední den v Bolce, tentokrát jsem musela zmizet o maličko dříve, ale nevadí, však my se tam zase vrátíme !!! :o)) Plánovaly jsme ještě vyrazit na kolo, ale nakonec bylo zas celkem dusno a tak to nemělo cenu, daly jsme si teda s pejskama zase procházečku a pak už jsem jen musela pobalit a k večeru nás Martinka hodila domů, no upřímně, nechtělo se mi, užívat si zahrádky a procházek v přírodě, mě prostě baví tak nějak více, než trčet doma, leč bohužel, to budem muset ještě nějakou dobu vydržet a nebo sehnat asi sponzora na baráček se zahrádkou, případní zájemci, nechť se mi hlásí do knihy návště :-DDDDD. Ale na něco jsem se domů přece jen těšila, na něco co už bylo nějakou chvilku plánované a na co jsem byla moc moc moc zvědavá :o)).

Totiž Ivanka od Jennušky, Toničky a Bubínka, slavila narozeninky a trošku jsme naplánovali takovou oslavičku, o které vůbec, ale opravdu vůbec nevěděla, no byl to neuvěřitelný zážitek a naprosto úžasný celý večer, opět ve společnosti úžasných lidiček, hlavně té naší druhé rodinky tady ve Vršovicích, no prostě a jasně, celý týden proběhl opravdu nádherně a já za něj mooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooc děkuju !!!!! :-))) Fotečky samozřejmě jsou a je jich vcelku spousta, tak doufám, že se budou aspoň maličko líbit :o))