Verunce se splnil sen :-)


Pátou šňůru pro posledního psíčka do smečky měla doma Verča opravdu hoooodně dlouho, ale nakonec i ta pátá šňůra se dočkala svého psího majitele, ale hezky od začátku :o) Když mi Verča řekla, že má, co se týče pejsků, ještě jedno a to poslední přání,  hned mi bylo jasné, že udělám cokoliv, jen aby se přání splnilo, protože vím, že ona by pro mě udělala to samé, od toho jsou kamarádi :o) Verča si túúze přála ještě jednoho jezevčíčka a to v barvě černá s pálením tygrovaná (už se prostě vyznám :-) Začalo tedy neskutečné hledání, samozřejmě, že přednost měl jezevčík ve velikosti standard a samozřejmě dlouhosrsťák, o tom žádná :-) Začaly jsme projíždět veškeré webové stránky, koukaly na všechny fotky, já vyhledávala kontakty a Verča všude psala a psala a psala. Nejprve jsme si myslely, že takového jezevčíka ve standardu nemůžeme sehnat, protože chovatelka od Nelynky říkala, že takoví prostě nejsou. Teď už víme, že někteří chovatelé tuto barvu nepreferují a tak o nich prostě i nemluví. Jenže Verča hledala a standardy našla a to v podobě chovatele pana Brzáka a pak chovatelku paní Hájkovou, ani jeden nás nepotěšil, takže ani my je nepotěšíme :-D Paní Hájková je dosti zvláštní osůbka, o které se rozepisovat moc nechci a za panem Brzákem jsme se nakonec vydaly. Měl kolem sebe nejméně kolem dvaceti jezevčíků a to ve všech barvách, velikostech a prostě všeho, jediné, co se mi dost nelíbilo, bylo to, jak jezevčíky bral a to přímo za krk, jak nějaké králíky, ale přesvědčila jsem se, že to s jezevčíkama dělá více chovatelů, asi je to nějaká moda :o) Pan Brzák Verče nabízel odrostlé štěně, roční fenku, tedy nabízel, ale přes mejl, když jsme dorazily, najednou si to prostě rozmyslel a Verče slíbil na milion procent, že z dalšího krytí bude štěňátko tygříka její. Nastalo tedy další čekání a neozýval se. Mezitím Verča napsala další chovatelce, tentokrát už příjemnější (jméno si prostě neumím vybavit), která hezky komunikovala a našla pro Verču fenečku tygříka a to až z Polska, takže začalo plánování a čekání co teda bude, protože se muselo psát této chovatelce, která psala další do Polska a ta teprve se spojila s majitely fenky, kteří nemají doma přístup k internetu. Fenka byla půl roční a vypadalo to už opravdu nadějně, nicméně se z  komunikace stalo cosi takového, že Verča napsala, paní chovatelka to poslala dál a pak se neskutečně dlouho čekalo na odpověď z Polska, prostě docházela trpělivost. Konečně už chtěli po Verče adresu, že tedy fenečku přivezou a opět ticho po pěšině a fenečce je mezitím osm měsíců, Člověk umí být trpělivý, ale nic netrvá věčně že :o)

Včéra, tedy přesněji 27.1.2009 jsem si s Verčou jako vždy psala z práce přes qip a nic zvláštního se nedělo, Najednou mi Verča začala posílat různé odkazy a stránky a že už se začala tedy koukat na trpaslíky, kteří se od standardu moc nelíší (nutno podotknout, že je třeba si je neplést s jezevčíky králičími, kteří jsou opravdu hodně mrňaví, trpaslík je o kousíček menší než standard, mají jemnější kostru, už mám trošku něco načeno :-D), já si tedy ještě dohledala nějaká fora a dočerpala jsem informace, které jsem potřebovala, takže už vím, že menší jezevčíci se nazývají trpasličí/králičí a to proto, že oboje se mezi sebou kříží a i když jsou oba rodičové štěňátek králíci, můžou vyrůst trpaslíci, protože v předcích trpové prostě byli :) Což se teda dělí přesně v 15ti měsících věku jedinců, podle měření délky a obvodu hrudníku jim pak připadne buď králík nebo trpaslík, nj takhle já jsem chytrá :-) Verča našla kontakt na paní chovatelku ze stanice Klamap Debra, tudíž zavolala a bylo jí oznámeno, že zrovna mají malou deseti týdenní holčičku právě tygříka :) Dostaly jsme tedy další kontakt (to už jsem u toho byla samozřejmě) a to na maminku (nebo babičku, teď  nevím) oné chovatelky, u které psíci jsou, dostaly jsme instrukce, kam že to máme jet a už jsme byly domluvené a já utekla rychle na obídek :o) Rozhodla jsem se potom, že psíky vezmu s sebou, holčičky Nelynka s Luccynkou byly teď na operaci, hodně jsem se snažila pomáhat a psíci kvůli tomu byli zavření v ohrádce i odpo, další už bych nepřenesla přes srdce, tak nám prostě jeli radit, kudy jet a schválit mimi :) V půl třetí jsme tedy byly na cestě kousek za Černošice, do Trněného Újezdu, zděsila jsem se, když jsem se dozvěděla, že budu navigátor :-D Nutně to chtělo nějakou podporu, tak jsme ještě zastavily hezky na šočka a bylo. Cesta probíhala krásně, dokonce jsme ani jednou nezabloudily !!! A také jsme cestou viděly srnku a docela drzou !!! Normálně vyskočila z lesa na silnici, prohopkala kolem nás a šup zpátky někam do pole, já málem dostala infarkt, psíci čučeli, jen Lija neviděla nic, jinak by mi tu zpívala ještě dnes :-D

Když jsme dorazily, hned nás do nosánku praštil pěkný puch :o) (nj i vesnice mají svá proti že :-D) Musím říct, že první dojem z místa, kde chovatelská stanice byla, byl hodně zvláštní, dalo by se říct, že nás i dost vyděsil, ale jak se říká, není dobré dávat hned na první dojem, někdy je třeba o tom trošku přemýšlet, ale abych nepředbíhala. Po zazvonění se celá vesnice rozštěkala a na dvorek vyběhlo cca 30 jezevčíků :o) Ze dveří vyšla cca 70 letá paní, zavolala na nás, joooo vy si jedete pro to štěňááátko !! :-D Ono totiž Verča do telefonu před tím ještě řekla, co malá papá za granulky, aby to případně už domů koupila a paní to zvala tak, že už si pro malou přímo jedem, opravdu jí ale věk omlouvá :) Jezevčíky teda brala za krk stylem jako pan Brzák, proto už mi to snad nepřišlo ani tak divné, oni jsou na to snad i zvyklí. Když paní donesla fenečku, nevoněla zrovna jak po mýdlové koupeli, Verča se toho hodně zalekla, já od té doby, co sleduju tohle žití psů na vesnicích, překvapená tolik nebyla, psíci a to úplně všichni, které tam paní měla, jsou v naprosto skvělé výživné kondici, všichni krásně mávali ocáskama, vítali, pak se paní vrhli přes branku a prý by rádi i k nám :o) Žádný strach z ní neměli a naopak jí ještě všude chtěli doprovázet. To že mimi nevonělo tolik jak by mělo je hold důsledek tak velké smečky a hlavně toho, že paní už je hodně stará a sama říkala, že už dál chovat nebude, protože už je to na ní moc. Ale naštěstí má vnučky a dcerky, takže o pejsky bude vždy dobře postaráno :-) Kyruška (takové jméno maličká dostala) se na nás nejdříve tvářila dost ustrašně, bylo vidět, že s cizíma lidma do kontaktu ještě nepřišla, že to prostě nezná, tak se s námi nehodlala bavit a basta :-) Mezitím, co Verča se bavila s paní Dvořákou, já se ujala prohlídky malého štěnátka. To že bude potřebovat vykoupat bylo jasné, já se spíš zaměřila na výživnou kondici, na srst a na bříško, vše mi připadalo v naprostém pořádku, bříško krásně měkké, srst parádní, pevná, chudnelatá :o) Ani kýlu jsem nenahmatala (úúplnej veterinář ze mě je :), tak jsem jukla na Verču, která už na mě házela tázavé pohledy, co já na to a kývla jsem, že je vše v naprostém pořádku :) Kdyby se mi něco nezdálo, třeba i ostatní psi, rozhodně kývnu jinak a padáme pryč :) Paní Dvořáková si na Verču vzala číslo a byla smutná, že jí odvážíme a že určitě zavolá a dostaly jsme pár set (:o) dalších rad, kterak se starat o štěňátko, co je u jezevčíků důležité, ale to my přece víííímeee :) Ukázala jsem holčičku mojí smečce, ale jen trošičku, abych jí nevylekala, vzala si jí k sobě dopředu a mohlo se jet domů :-)

Malá Kyruška s námi nemluvila ještě pěknou část cesty, navíc se rozhodla nám to spestřit a poblinkala se (z první jízdy autem se to stává často), takže jsem chytala blinkáníčko do sáčku, po chvilce si řekla, že je to málo a počůrala mi ještě kalhoty (2x :-D), takže můžu alespoň říct, že jsem byla opravdu dobře pokřtěná teta :-D Cesta zpátky docela utekla až na chvilkové stání na dálnici, já zavolala paní doktorce Načeradské a jely jsme ještě rovnou na prohlídku, aby Verča Kyrušce koupila kapičky do očíčka, zřejmě nějaká alergie na prah, nicméně nic zlého :-) Paní doktorka jí pochválila, že vypadá opravdu moc dobře a že je skutečně krásná a Kyruška si prošla prvním vážením a váží krásných 2,30 kg, takové je to štěňátko :o))) No a pak už jí čekala jen cesta domů, to už si nelépe počtete přímo na stránkách Verči a Bonýska, Čertíka, Nelynky, Luccynky a Kyrušky, ufff začíná to bejt pěkně složitéééééééé :-D Co já vím je to, že už má dnes za sebou Kyra první koupel, pak taky už mají první fotečky a to z domova a ze zahrádky a taky si začíná rozumět s Luccynkou, Nelynka už jí taky zkoumá, kluci se zatím tváří jako by nic, ale to příjde :-) No a já už nejsem ve Vršovicích jediná s pěti pejskama, již jsem byla dohnána :-D To abych to zas časem napravila co ? ;-))) Tak a to je z dnešního mého povídání všechno, jsem strašně moc ráda, že se Verče mohl splnit sen, že Kyruška našla takhle úžasnou smečku i s paničkou a už teď se mooooooooooc těším až všichni komplet deset psíků vyrazíme na první prochajdu!!!!!! :)) Ale musíme chviličku vydržet, nejprve musí poznat svůj byteček pořádně, nejprve se musí pořádně seznámit s psíčkama, co má teď doma, nejprve musí pořádně poznat celou zahrádku a prozkoumat, pak ještě musí Kyruška dostat včeličku, očkování, aby mohla už mezi ostatní pejsky a začít poznávat okolní svět, zatím park, pejsky co do něj chodí, aby se naučila chodit ven s námi, pořádně vítat tetu žééééééééééééééé :-D A jak bude Kyruška dostatečně velká, určitě s námi vyrazí na pořádný první výlet :o) PS: Musím dodat, že holčičky Nely s Luccy jsou po operacích naprosto v pořádku, jen Nelynka trošku zlobí s tím, jak se jí ranka hojí, má trošku reakci na šití, ale to pak stačí dojít k pan doktorce, ona ránu podrbe a Nelynce je dobrééééééééééééééééé :-D

Dnes za smečku zapisovala panička Pavlína :o)