Celý týden jsme s Pavlem Hačkem a Janou od Jessinky, které jsme mimochodem dloouho neviděli a já jsem uuplně šťastná, že se konečně zadařilo a vyrazili jsme všichni spolu :-), plánovali vejletík za Prahou. Volba nakonec padla na Berounsko, mou nejoblíbenější lokalitku, už jen proto, že zazvěřené je to tam opravdu pramálo a prostě celkově krajinka je tam nádherná a pokaždé na ta místa jedu moc ráda :-). Srazík byl domluven na půl desátou, Pavel slíbil krásné počasí, což mu taky úžasně vyšlo :o) V půl desáté u nás zaparkovalo autíčko a v tu chvíli nastal ohromný řev :-D Přestože psíci Jessinku neviděli tak dlouho, moc dobře si jí pamatují, Majk v tu chvíli ležel na zádech a snažil se říct: to jsem přece jááááá, tvůj milovanýýýýý :-)))) Fionka ječela na celé kolo, protože Jessinka je někdo s kým tu řádila od rána do večera, když u nás Jessi bydlela a ostatní holky řvaly prostě proto, že se řvalo :-))))). Moji psíčkové hezky naskákali do kufru a Jessinka šla s paničkou na zadní sedačku, přece jen by jí ty moje trdla v tu chvíli asi umačkali, jakou měli radost :o)) A pozor !! :-D Dnes jsem si prosím hrála na hlavní navigátorku :-D Dostala jsem do ruky telefon a rozkaz, že mám sledovat fialovou čáru a na ní jedoucí tečku, že prý to jsme my, tak jsem bedlivě sledovala, když se mě bylo zeptáno, kam tady na té křižovatce, zkušeně jsem odvětila, podle telefonu to jde tímto směrem a rvala jsem telefon Pavlovi hezky před obličej zrovna ve chvíli, když jsme někam zatáčeli, nechápu, co na tom bylo nesprávně, tak hezky mi to šlo :-)))) No a nakonec jsme dorazili na místo určení a to je hlavní ne ?? :-D

Zaparkovali jsme ve vesničce zvané Mořiny, odkud jsme vyrazili dle navigace směr Velká Amerika, hned začátek byl velice rozkošný, cesta vedla cca půl kilometříku po silnici, po ROZPÁLENÉ SILNICI :-D, což znamenalo, že to nemůžu nechat jen tak a pana navigátora maličko potrápit svými řečičkami o tom, ať se podívá, jak ti pejskové trpí, jak mají spálené pacičky a jak trpí žízní, všichni se pořád jen uhihňávali, to je respekt !! :-D No ale během chvilky jsme doťapkali k Velké Americe, kde se staly dvě takové věci, které stojí za napsání, ta první byla, že Fionka okusila lidské ho*no :-) a ta druhá, že jsme málem přišli o Janičku, protože se šla podívat na výhled do lomu a podvrkla jí nožka, Pavel ve chvíli, kdy Janča zmizela z dohledu málem dostal infarkt a hned jak se Jana ukázala, tak dostala zákaz chodit na jakékoliv vyvýšená místa a kraje :-D.Když jsme ale došli k Malé Americe, tak jsme trošku povolili a na místě, kde se zdálo být pevnější zábradli, jsme se přece jen šli podívat na výhled, je to krása, mě ta výška tedy stačí z dálky, když to vidím, ale pěkné to je :-) Na tom místě opět psychicky nevydržel Pavel, který musel od kraje pryč, neboť se mu moc nelíbilo psí lezení až na úplný kraj a okusování travičky v poloze předníma tlapkama visicíma z útesu, nechápu proč :-). Mezitím si naši psiska všelijak hráli a vymýšleli lumpárny, Mikey se opět předvedl jako hrdina, když v jedné z obrovských louží začal bojácně štěkat na kámen čouhající z vody :-) Zřejmě měl tvar obrovského krokodýla a on měl potřebu nás zachraňovat, je to můj hrdina :-))))). Jessinka řádila nejvíce s Fionkou a taky třeba se Žaženkou na obrovských hroudách štěrku či co to bylo, tam byla ohromná bžunda :o))).

Od Malé ameriky jsme pokračovali dále ke Karlštejnu, zatím jsme se ani jednou prosím neztratili, jakoby tomu bylo za mé navigace :-) Musím napsat, že tuhle lokalitku opravdu zbožňuju, jediný psíček, který u mě musel být na vodítku byla Lijánka, ostatní naprosto v pohodičce, nemusela jsem je ani nijak sledovat, protože se prostě krásně drželi a byli vzorní a já si mohla povídat povídat a zas jen povídat :o) Lijánka na kšírkách být musí, ona by mi do toho lesíka zmizela, já to vím :o) Ale zas musím říct, že jí to nijak nevadí, ona stejně cestou moc nevnímá, vnímá jen svoje stopičky, nehraje si, takže jí to neubližuje, naopak hezky posiluje a to jí jen prospěje, ale o tom už jsem psala :o)))). Před Karlštejnem jsme si udělali krátkou přestávku u Dubu, jehož název jsem právě zapoměla :-) Ale prý ho obejmou nejméně tři lidé, byli jsme tři a musím říct, že se nám to nepovedlo, asi máme moc krátké ručičky :-). Při příležitosti zastavení jsme napojili sebe i psíčky, Pavel trošku něco nafotil a pak se mohlo pokračovat rovnou na Karlštejn :). K hradu jsme dnes ale nešli, jednak bylo jasné, že tam bude milion lidí a jednak vidina sladkých palačinek byla prostě silnější :-) Našli jsme útulnou restauraci, kde měli také konečně palačinky bez všeho možného ovoce, jen se zmrzlinou, což jsem uvítala (páč dělat ze sebe trdlo a všude vysvětlovat že ovoce opravdu nemůžu, už je trapnéé :-D), psíčkové si na chvilku lehli a dali si šlofíka, já s Jančou jsem spapkala palačinky, Pavel masíčko s těstovinama a mohlo se zas vyrazit :o). Musím říct, že poslední část cesty byla vskutku zajímavá :-D.

Nejprve tedy bylo zajímavé to stoupání hned po těch palačinkách směrem k hradu, to bylo moc příjemné, vypadali jsme všichni jako v posledním tažení a musel na nás být velmi zajímavý pohled :-)))))) K hradu jsme ale opět nešli a zatočili jsme u ukazatele směr Mořinky, což ale nebylo úplně to místo, kam jsme chtěli, takže jsme vyrazili s tím, že někde budem uhýbat a hledat cestu cestou necestou podle Pavlovi navigace (díky za ní !! :o) Na cestu jsme si po palačinkách koupili každý ještě ledovou tříšť, to aby v tom horku bylo pořádně co potit a vydali se opět do kopečka :-D. Mikey nám (respektive Janče) šel velmi klidně u nohy, což byl pro Janču impuls sundat mu jeho nový uklidnující obojek (zakoupen za účelem pobytu u janči, aby byl ten rošťák trošku v klidu), že prý tohle není Mikey, že to není normální, no musím uznat, že měla pravdu, aby Mikey chodil na výletech u nohy a nechtěl si hrát, to se nelíbilo ani mě, takže jsem proti sundání té věci nijak neprotestovala :-D Každopádně asi můžu potvrdit naší paní veterinářce, že obojek zřejmě vážně funguje, já takového Majka neznám :-D Po nějaké době Pavel zahlásil, jakým směrem máme autíčko a šup, už jsme se brodili metr a půl vysokým polem :-) Mě razili cestu čtyři psíci, Fionku jsem vypustila s Jessinkou napřed, ta by to na vodítku asi neutáhla a za chviličku jsme byli opět lesem, kde nás Pavel provedl takovou krásnou cestou necestou, prodírali jsme se vším možným a díky za to, že mám nelovecké psy, nedovedu si představit, jak bych těmito místy procházela se psama na vodítku :-D Nicméně nejsme žádné bačkory a dostali jsme se tam, kam jsme potřebovali, s tím, že si cestou Fionka ještě zobla lidského ee :-D Teda ono už je to spíše k pláči, jestli by se spíše nemělo místo neukázněných pejskařů, řešit neukázněné nepejskaře :-D. Nicméně, došli jsme k silničce a navigace slibovala, že jsme od auta kousínek a taky že jooo, za chvilku nás přivítala cedulka s názvem Mořiny :o))).

Zvládli jsme krásný 12 kilometříků, které jsem si užila naprosto maximálně, nikam jsme nespěchali, když si psíci hráli, tak si hráli, však můžem tu chvilinku počkat, palačinky byly výtečné a srandy byl za tu dobu opravdu kopec :-))) Ale ještě štěstí, že jsme vyrazili takhle brzo, už na konci cesty jsme slyšeli bouření a bylo jasné, že kdybychom vyrazili odpoledne, tak si asi moc nezavejletujeme :o). Pavel ještě provětral autíčko, aby jsme tam neměli takové horko a mohlo se vyrazit. Aby se neřeklo, že jsme dnes moc nebloudili, tak jsme trošku bloudili na cestě zpět, nemohli jsme najít tu správnou odbočku, tak jsme se trošku projeli no :-D Ale nakonec jsme i tu našli a tak hurá do Prahy :-) Noo hurá, takové hurá to možná zas nebylo, v Praze jsme chytli takovej slejvák, že jsem takovej neviděla opravdu dlouho a když se Pavel s Jančou začli bavit o tom, kterak auto může plavat, když přestanou pneumatiky nabírat vodu, křečovitě jsem se chytla držátka a modlila se, aby se to nestalo zrovna nám :-D. Domů jsme ale dorazili už jen ve čtyřech psíčkách :o( Cestou jsme se totiž stavili u Pavla, kde vzal stan, který dal Jessinkové a hned potom jsme dorazili k Janče, kde si vzala nejen stan, nejen igelitky které jsem jí připravila ale také si vzala mého Majkýska !! :o))) Odlétám totiž tento týden dovolenkovat do Řecka a Jana je tak moc hodná, že i pro tento rok si Majkýska bere k sobě a já jsem za to moc vděčná, protože Jana je jedinej človíček, kterýmu já Majkyho můžu svěřit, jedinej človíček, který ví, jak na tohodle tvrdohlavýho teriéra a Majkýsek jí maximálně zbožnuje, navíc tam má Jessinku, kterou zbožňuje úplně stejně :-) Mikey se stejně jako loni po mě ani neotočil :-D Z čehož mám samozřejmě skvělý pocit, protože tak vím, že to pro něj bude opravdu dovča, kterou si i on užije :-)). No a pak už nás Pavel zavezl hezky domů, holčičky se napapkaly a šup spinkat a z mého psaní je to dnešní den úúúplně všechno :-). Zítra mě čeká vypravení Fionky, kterou si bere kolegynka z práce, jako loňský rok a příští týden se přestěuje k Ivance s Jennynkou, za což všem také moc děkuju !!!!! Co bych bez takových lidiček dělala :o)) No a holčičky odvážíme se ségrou Ivčou v úterý ke kamarádce Ivušce, které samozřejmě také moc moc předem děkuji, holky chystá připravený prográmek, procházkování, spinkání v postýlce a psí kamarádi v podobě kavalírků :) Toť pro dnešek opravdu vše, 19. července nanapsanou !!! :))))