Poděbradský Voříšek aneb Ferdíkův memoriál ...

 

MIKEY:Nazdárek čtyřtlapí i dvounozí kamarádi,

jak už se tady zmínila Lilli, zúčastnil jsem akce Poděbradský Voříšek aneb Ferdíkův memoriál, který se konal na počest jednoho psího kamaráda s móóóc nešťastným osudem. Vypravil jsem se tam s tetou Janou, její maminkou a „mojí“ Jessinkou.

Teta Jana si mě vyzvedla u mojí paničky už v pátek večer a předcházelo tomu asi milión zpráv na ICQ o tom, jak mě má správně předvádět, co mi má říkat a tak…, prostě panička chtěla abych se předvedl v té nejlepší formě, když na mě nemohla dohlížet (ale ona netuší, že jsem šikovný od přírody a je mi jedno, jestli je tam ona nebo teta Jana, prostě se postavím a hlavně, že za to něco bude… =o)))

Nejdřív nebylo vůbec jisté jestli pojedu, ale nakonec mě přeci jen teta Jana vzala a já byl moc rád… Když  přijela, tak se moje panička přivítala s Jessinkou, naložily s tetou všechny věci do auta a já jsem si vlezl na své místečko a úplně se zapomněl rozloučit s paničkou (když totiž přijede teta Jana s Jessinkou, tak se vždycky jede na nějakou super akcičku – většinou flyball, prochajda, soustředění nebo voříškiáda ).

Když jsme přijeli k tetě, tak nás vzala oba na velkou prochajdu do lesoparku v Hostivaři, aby nás trošku unavila (záměrně píšu trošku, protože unavit nás hodně dá móóóře práce). ;o))) Ač mě panička vymydlila šampónem, tak na to teta Jana trošku zapomněla, a když jsme došly k Hostivařské přehradě, tak jsme se s Jessinkou krásně vykoupali… Večer jsme spolu všichni tři zalezli do postýlky a spali a spali a spali… Né tak dlouho jak si myslíte, museli jsme vstávat brzo, protože jsme cestou do Poděbrad museli ještě naložit maminku tety Jany. U ní na zahradě se mi moc líbilo… honili jsme se tam s Jessinkou jako pominutí…ostatně jako vždy, ale tady to bylo jiné… spousta stromů a nových pachů, jéééé tady by se mi líbilo… ;o)

Do Poděbrad jsme dorazili bez problémů něco málo po desáté. Přihlásili jsme se, prohlídl nás veterinář a šli jsme si najít místečko. Sedli jsme si blízko kruhu, prý aby to teta Jana neměla moc daleko, když má teď dva pejsky… ;o))), a taky prý proto, aby jsme viděli jak to má vypadat. Vystavovali se tam totiž i čistokrevní pejsci bez PP. Ti šli první, takže jsme měli chvilku času podívat se na překážkovou dráhu na kterou jsme se oba s Jessinkou přihlásili… Představte si, že Jessinka je už slavná… Za tetou přišla nějaká paní, která měla také kříženku teriéra a ptala se jestli Jess nedělá flyball, že prý jí viděla někde v časopise. Teta  byla na Jessinku móóóc pyšná… =o)))

Pak už přišla na řadu naše skupina – Voříšci… Nejdřív šla Jessinka… no pánové, kdyby jste jí viděli, jak jí to slušelo… =o))) Taky získala krásné druhé místo hned za miniaturním Falkem z Nekonečného příběhu…takže se nemá za co stydět… No a pak jsem šel na řadu já… teta měla nějaké dobrůtky v kapse, a když jsem se na ní podíval tak mi hned dala, tak já jsem se na ní díval radši pořád, co kdyby si to rozmyslela. Taky jsem se párkrát zkoušel podívat přímo do kapsy, jestli by se to nedalo nějak urychlit, ale teta byla neoblomná. Zkoušel jsem co by na tetu zabralo, seděl jsem, štěkal jsem, skákal jsem, ale až když jsem si stoupnul, tak jsem zase dostal tu moc dobrou věc… prý sušené kuře či co…???!!!  Zní to divně , ale nemůže to být nic špatného, když je to takový dobroučký… ;o))))

Když jsme měli za sebou asi dvacátý kolečko, protože se paní porotkyně nemohly vůbec dohodnout (naštěstí jen trochu rychlejším krokem, protože jinak by to prý teta nerozdejchala…;o))), tak začaly vyhlašovat. 8.místo – nic, 7.místo – nic, 6.,5.,4. – pořád nic, až 3. místo - Mikey – jéééé já jsem na stupni vítězů…to bude doma radosti… Jsme prostě s Jessinkou ti nejkrásnější voříšci… Nejsem nafoukanej, jen to o sobě prostě vím a nestydím se to přiznat… ;o)))))))))))))) Dostal jsem diplom, ale špatně mi ho vyplnily – já se přece nejmenuju Maiki – to byl asi diplom pro nějakýho jinýho pejska, tak jim to teta řekla, takže ho prý paničce pošlou opravený.

Celá výstava byla prokládaná různýma akcema, např. předváděčkou pejsků z útulků, poslušností, obranama. Při těch rozšířili původní kruh na obdélník až zasahoval těsně vedle nás, kde jsme seděli… A najednou k nám běžel pán oblečený jako v zimě a máchal hrozně rukama a něco v nich držel, tak jsme na něj s Jessinkou křičeli, ať se nepřibližuje, že my tetu s její maminkou nedáme. Jessinka si vyskočila k mamince tety na klín, aby jí mohla líp chránit a já jsem se pořádně „vyprsil“, aby se ani nepokoušel k nám přijít… Naštěstí tam byl vlčák, který byl volně, a ten ho chytil a i s paničkou odvedl – prý zadržení pachatele. Ten by viděl, kdyby se mi dostal do zubů, co bych s ním udělal…! Teta Jana říkala, že jsme obranáři jako hrom. Jestli teda myslela tu hroznou ránu co se ozývá, když padá voda z nebe, tak to jo… tak jsme byli s Jessinkou slyšet… 

Když skončilo vystavování, tak se začalo soutěžit. Oba s Jess jsme se přihlásili na přinášení míčku na čas – to jsme si nemohli nechat ujít. =o))) Jenže jelikož to byl první ročník a bohužel s tím neměly ještě žádné zkušenosti, tak stanovily špatně pravidla a tak přesto, že jsme byli s Jessi nejrychlejší a lidi nás povzbuzovali skoro jako na flyballu, jsme nic nevyhráli. Divily se tomu i dvě ze čtyř porotkyň, protože pochopily pravidla stejně jako 90% účastníků – tedy špatně…=o/. No nic – my i ostatní viděli, že jsme moc šikovní a to nám pro letošek musí stačit. Příště to snad bude už lepší…;o))) Potom šla teta s Jessinkou na soutěž o největšího šikulku – limit byl půl minuty a teta vůbec nevěděla co tam předvádět, aby to nedělal každý, a aby to bylo divácky zajímavý… Prý byla tak nervózní, že stejně nic nevymyslela, a když tam přišly, tak začala honem lovit v paměti, co že to ta Jessinka vlastně umí… Ukázaly slalom mezi nohama, mrtvýho pejska – ten šel Jessince krásně, protože bylo hrozný vedro, potom poklonu porotě, jak se umí stydět (viz foto) a výskok do náruče. Dělaly to tak hrozně rychle, že když skončily, tak se porota divila, že ještě nevyčerpaly čas a už jdou pryč. Jenže nakonec to byla právě rychlost reakcí Jessinky na tetu, že prý to dělala s takovou radostí, že za to dostala 1. místo. Ona není jenom krásná, ale i móóóc šikovná. S ní bych klidně založil i rodinu… =o)))))))) 

Ještě nám zbývala poslední soutěž a to již zmiňovaná překážková dráha. Tam už se pravidla vysvětlila pořádně a šlo se běhat…nejdřív vzala teta Jessinku. Ani jedna nikdy takovouhle věc nedělala – myslím jako agility nebo nějaké jiné skákání než flyballové. Na úplně první pokus jim to šlo náramně. Když se teta trochu vydejchala, tak šla se mnou. Měla od paničky naučené povely, které mi má říkat dostatečně dopředu, abych na to stačil zareagovat.  Takže mě nechala na startu a šla kousek dopředu, i když nevím proč, protože jsem jí stejně, hned jak řekla hop dohnal, pak volala nahoru a já se hnal k áčku na který ukázala rukou, ale nevšiml jsem si, že je před ním ve stínu ještě kladina, ale teta mě upozornila, a tak jsem se vrátil, potom nahoru na to áčko, hop a už jsem tetu ztrácel, tak jsem na ní chvilku počkal, protože jsme museli oba okolo barelu a pak hop a zase hop přes nějaké větve, které jim tam asi spadly ze stromů nebo co, a pak teta křičela tunel, ale to už nestíhala, tak jsem běžel napřed a slyším jenom skrz jako do boudy a pak už čekám v cíli a teta dobíhá za potlesku ostatních páníčků, ale nevím komu patřil jestli mě nebo jí… ;o))) 

Poslední vyhlášení - umístil jsem se na 5. místě, protože mi to teta trochu (hodně) kazila, ale z 22 pejsků a na to, že to dělala poprvé – už jsem jí odpustil. Bylo to tam skvělý – poznal jsem tam spoustu nových kámošů a kámošek a hlavně jsme si tam pořádně zaběhali. Teď už jen cesta domů – vlezli jsme si s Jessinkou na místečko a usnuli únavou. Jessinka teda ještě chvilku koukala, ale potom se taky schoulila a spinkala až domů k mamince tety. Tam jsme oba odpočatí vyskočili a běželi se honit na zahradu… Potom už jsme jeli za paničkou jen s jednou malou zastávkou u tety doma, kde jsme vyložili Jessinku. Když jsem viděl paničku, tak jsem dělal chvilku uraženýho, protože s náma nejela a seřval jsem Lilli, protože mi cuchala mojí perfektní pěšinku, ale když mi řekla, že byla taky móóóc úspěšná, a že může mít už miminka, tak jsem jí to odpustil. I paničce jsem odpustil, protože mě v neděli vzala zaskákat na agility, ale o tom už jinde…

Zatím se mějte

Váš Mikey

Pár foteček z Voříškiády, které věnovala Janička :))

Janička s psíkama

Jana  s Majkem a Jessi :-)

Takhle se loudí

Takhle se loudííí

dobrůtka

jj je to mňamka


čekáme až na nás příjde řada

čekáme až na nás příjde řada

 

papame

papáme

 

hratky

společné hrátky

 

vzdavani

Majky se vzdává :o)

 

velky psy

velká plemena

 

kuk na tetu

kuk do foťáku

 

dem na to

čekáme

 

Jessi v kruhu

Jessinka v kruhu

 

zpověď

debatka

 

v pohybu

v pohybu

 

postoj

postojek

 

umístění

2 místo !!

 

Mikey v kruhu

Mikey v kruhu

 

postoj

postoj

 

tak co bude

a ještě

 

Mikey vítá paní moderátorku

 mikey čeká mňamku

 

nádherný pes

nádhernej pes

 

loudílek

dej mi tu dobrutku !

 

mikey pečlivě sleduje

hlavní je dávat pozor :)

 

umístění

3 místo !!

 

překážkový běh

překážky, Mikey už je fuč :-D