Týden na Lefkadě

Vzhledem k tomu, že na tuto dovolenou semnou pejskové nemohli, napíšu článeček já sama :o) Kdybych někdy v únoru nebo kdy jsem plánovala dovolenou věděla, jak na tom Majky bude s flyballem a že už se dostaneme na Mistrovství Evropy, nevim nevim, jestli by tato dovolená vůbec proběhla, protože to bylo tak strašně na těsno, že víc už to opravdu nešlo :-))) Ve středu 25. června jsme s Anet byly dohodnuté, že dorazí k nám a ráno rovnou vyrazíme od nás na letiště, to znamenalo v ten den udat hezky pejsky k jejich přechodným tetám :o) Vše bylo předem dohodnuto, holky měly zamluvené místečko u ostatních bíglíků v Jičíněvsi, Fionka jela s tetou Alenkou na chajdu, kde na ní čekala Ťapinka a Žeryček a Majky odcestoval s tetou Janou za Jessinkou domů :-) Aleně moc moc děkuji společně s Martinem, že spolu s Fionkou vzali i holky a do Jičíněvse je odvezli, já bych to rozhodně nezvládla s časem, takže DÍKY :-) U Majkyho to nešlo tak uplně bez komplikací, tetě Janě se cestou porouchalo autíčko, takže jsem letěla ještě za nimi, když čekali na odtahovku, ta ale dorazila rychle a jak jsem byla překvapená, když se Majk ode mě otočil a v klídku s Janičkou nastoupil do auta a ani mi nezamával :-D Jak jsem to viděla a jak mi dorazila smska, že Fí je v pořádku a holky se hned rozeběhly po zahradě za ostatníma, spadl mi velký kámen ze srdce a byla sem v klídku :-) Do postele jsme se dostaly celkem dost brzo, i když Anet absolutně nezvyklá na ruch alá silniční se zrovna moc nevyspala :o)

Ráno bylo buzení v pět hodin :-! Hodina na přípravu a po šesté odjezd směr letiště, to už jsme s Anet v sobě měly každá prášíček na uklidnění, přece jen já a letadlo po šesti letech, Anet ještě víc, byly jsme lehce nervozní :-D Ale byla to paráda!! Pilot byl šikulka, let byl nádherný, až na chvilkový průlet turbulencemi jsme to zvládly bez dalších větších histerií :-DDD Vzhledem k tomu, že Lefkada nemá své letiště, přistání bylo na vojenském letišti Preveza a odtud jsme hodinku cestovaly ještě autobusem :-) Hned jak jsme vystoupily z letadla, bylo jasný, že nejsme v ČR :-D Ten vzdoušek, to sluníčko, to prostředí, no krása :-) Když jsme dorazily do našeho apartmanu Rania, honem jsme vybalily a okamžitě se šly porozhlédnout, kolem půl šesté jsme šly na véču, kde dostal náš obdiv první číšník :-D a hned po véče šup do plavek a zkouška moře :o) I když už bylo k večeru, byla to naprostá paráda!!! Moře teploučký, všude naprostej klídeček, prostě to bylo co sem tak dlouho potřebovala :-)))) Spát jsme šly celkem brzo, ono to cestování a aklimatizace docela unaví, ale ráno už jsme na naší soukromé plážičce byly nastupené kolem deváté hodiny ranní :o)) Kdo by to byl řekl, že celodenní ležení na pláži může člověka tak neuvěřitelně unavit :-D Já čekala, že když budu ležet, tak si třeba odpočinu, opak je pravdou, připadala sem si jak něčím praštěná, najednou úplně bez pohybu, vyjít malej kopec mi dělalo převeliký problém, ale myslím, že tenhle problémek sem měla nejen já :-D Tenhle další večer bylo zahájení festivalu, který se ten týden na Lefkadě konal, tak trošku jsem čekala velké vystoupení Marthy a Teny Elefteradu, ale nakonec tam probíhala asi dvou hodinová řecká debata a holky :o) zpívaly jen chvilku, tak jsem si zvládla dát jen dva tanečky, no alespoň něco, když pak začla hrát další kapela a začla hrát převážně národní písně a začli tancovat starší řekové, tak mi došlo, že tohle bez velké posílení alkoholem nemůžu zvládnout a zavelela jsem k ústupu a šlo se spát :o) Naše dny probíhaly opravdu ve velkém klídku, týkaly se hlavně opalování a večerních procházek po okolí, focení, nakupování drobností, jen jednou teda maminka (která byla samo s námi :o) si řekla, že se jí chce tancovat více tak zahájila řecký večer na parkovišti kolem kijosku s řekama a myslím, že jim to velmi šlo :-D Ačkoliv Anet nepije vůbec a já opravdu jen příležitostně, od toho co jsme si daly naše první cuba libre na tomto ostrově, hned po tom nám zachutnalo popíjet Bacardi s kolou, takže naše objednávání typu, prosíme dvě koly a jedno bacardi dohromady číšníci přímo zbožnovali :-D V naší oblíbené restauraci jsme každý večer dostávaly drinky zdarma, jj řekové jsou prostě moc fajn :o) Protože jsme to nechtěly proležet uplně celé, vyrazily jsme v úterý, dva dny před odletem na výlet lodí, výlet trval od půl desáté do šesti a nazýval se zapomenuté ostrovy, já čekala nějakou kocábku, kde si člověk sotva sedne ale přivatala nás útulná lodička s lehátkama, takže člověk měl možnost celou cestu ležet nebo sedět a krásně se opalovat, byla to parádička :o) Cestou jsme viděly spoustu ostrovů a dozvěděly se spoustu zajímavostí, co mě ale zaujalo nejvíc byly ostrovy skorpionu, který celé kdysi koupil Onasis, jen co najdu o ostrově přesné informace, určitě sem vložím odkaz, já sama bych to takhle určitě nepopsala, ale fakt super, představa, že ostrovy ted vlastní Onasisova vnučka, která je dokonce mladší o rok než já je vážně úchvatná :-D V ten večer se nic moc nedělo, já s Anet jsem si dala pár drinků ale spát se šlo brzo, u mě to bylo celkem dobrý, ale Anet se dohoupala až do pokoje :-D A já to pocítila hned jak jsem si lehla, hned se semnou začala houpat postel, každou chvíli sem měla pocit, že padám z lodě a Anet aby se dostala na záchod se přidržovala zdi, aby nespadla přes palubu :-D A mamka měla to samé, ta se taky v noci ještě pěkně pohoupala :-D Ve středu poslední den sem jasně řekla, že nechci nic pít, abych byla schopná další den normálního odjezdu a jak jinak to dopadlo než naopak, to už tak prostě bývá :-D Byly jsme na našem oblíbeném drinku a já zahlídla, že ve vedlejší restauraci probíhá tancování řeckých tanců, dotáhla jsem tam Anet, mamka dorazila vzápětí a už to jelo :-) Takže místo toho, aby sme šly brzy spát jsme do dvou tancovaly řecké tance s Marthou :-D Navíc nám to tam spestřili angláni, kteří evidentně přebrali, což byla ohromná legrace učit je i ten nejzákladnější tanec :-D Musim říct, že to bylo prostě naprosto parádní zakončení týdenní dovolené, to zas jo :-) Jen další den jsem toho názoru nebyla, když sem utíkala rychle z autobusu, aby se nestalo neštěstí a hned po té jsme si zasloužila místo hned za řidičem s igelitkou v ruce :-) Naštěstí to přešlo rychle a do letadla už jsem šla relativně v pohodě :-D Letadýlko mělo hodinové zpoždění, což mě moc netěšilo, vzhledem k tomu, že jsem ještě v ten večer odjížděla do Mladé Boleslavi, ale vše se zvládlo :-)

Pro Anet si na letiště přijela mamka s taťkou a já už byla natěšená na to jet domů, protože se mi měly vrátit holky z Jičíněvse a Fionka, přistání bylo jen tak tak, půl hodiny později a přes tu vichřici asi nepřistanem :-/ :-D Doma jsem se najedla a vzápěti dorazily holky, to bylo vítání !!!! Žaža přivítala svým obvyklým způsobem a to takovým, že to muselo být slyšet až na Lefkadu :-) Doma to bylo chvilku takové zmatené, přece jen, jsem s holkama nebyla týden v kontaktu, takže jsem odjížděla ještě s takovým zvláštním pocitem, že mám zase pejsky, ale srovnalo se to během chviličky, psiska jsou prostě svým přizpůsobením naprosto neuvěřitelně skvělý !!! No a v osm hodin už probíhala cesta směr ME ve Flyballu, ale o tom už v další kapitole :o))

Malé shrnutí : Popisovala jsem jen to, co mi přišlo zajímavé napsat, myslím, že popisovat jak jsme ležely na pláži, není až tak zábavné, až na to, jak mě štípla řecká vosa do ruky, to zábavné bylo a velmi, mám totiž paniku z vos a to velmi velmi krutou, takže jsem prvních pět minut cítila jak přestávám dýchat, jak mi přestává klepat srdíčko, ale když sem si všimla, že mám jen narudlý flek, musela sem toho nechat, nepůsobilo to věrohodně :-)Nicméně ta zlejška to odnesla a dostala smrt utopením, mě nikdo mojí matračku zabírat nebude!!! :-D Nicméně pocit z dovolené je krásný, člověk potřebuje jednou za čas uplně vypnout, svoje psiska bych nikdy za nic nedala, sou pro mě vším, ale po šesti letech jsem si trošku toho, že nemusím myslet na to kdy venčit docela i užila :o) Samozřejmě s tím, že jsem dostávala neustále zprávy o tom jak se pejsci mají, bez toho bych tak v klidu rozhodně nebyla, věděla jsem u koho jsou a byli rozhodně u těch nejlepších :-) Nicméně týden mi opravdu stačil, ted jsem zase ráda, že mám ty strakatý kožíšky zase doma a je zase veselo, bez psů prostě není život jak má být, oni vyplňují veškeré škvírky, veškeré prázdno, které se v životě objevuje, zahlcují člověka láskou a svou přízní a já doufám, že jim to i náležitě oplácím, jsou to prostě moje SLUNÍČKA :o))) Ale teď už honem na galérku alá od mooře :o)

GALÉRKA