Týden na LefkaděVzhledem
k tomu, že na tuto dovolenou semnou pejskové nemohli,
napíšu článeček já sama :o) Kdybych někdy v
únoru nebo kdy jsem plánovala dovolenou věděla, jak na
tom Majky bude s flyballem a že už se dostaneme na Mistrovství
Evropy, nevim nevim, jestli by tato dovolená vůbec proběhla,
protože to bylo tak strašně na těsno, že víc už to
opravdu nešlo :-))) Ve středu 25. června jsme s Anet byly
dohodnuté, že dorazí k nám a ráno rovnou
vyrazíme od nás na letiště, to znamenalo v ten den
udat hezky pejsky k jejich přechodným tetám :o)
Vše bylo předem dohodnuto, holky měly zamluvené
místečko u ostatních bíglíků v
Jičíněvsi, Fionka jela s tetou Alenkou na chajdu, kde na
ní čekala Ťapinka a Žeryček a Majky odcestoval s tetou Janou za
Jessinkou domů :-) Aleně moc moc děkuji společně s Martinem, že spolu s
Fionkou vzali i holky a do Jičíněvse je odvezli, já bych
to rozhodně nezvládla s časem, takže DÍKY :-) U Majkyho
to nešlo tak uplně bez komplikací, tetě Janě se cestou
porouchalo autíčko, takže jsem letěla ještě za nimi, když
čekali na odtahovku, ta ale dorazila rychle a jak jsem byla
překvapená, když se Majk ode mě otočil a v klídku s
Janičkou nastoupil do auta a ani mi nezamával :-D Jak jsem to
viděla a jak mi dorazila smska, že Fí je v pořádku a
holky se hned rozeběhly po zahradě za ostatníma, spadl mi
velký kámen ze srdce a byla sem v klídku :-) Do
postele jsme se dostaly celkem dost brzo, i když Anet absolutně
nezvyklá na ruch alá silniční se zrovna moc
nevyspala :o)
Ráno bylo buzení v pět hodin :-! Hodina na
přípravu a po šesté odjezd směr letiště, to
už jsme s Anet v sobě měly každá prášíček
na uklidnění, přece jen já a letadlo po šesti
letech, Anet ještě víc, byly jsme lehce nervozní
:-D Ale byla to paráda!! Pilot byl šikulka, let byl
nádherný, až na chvilkový průlet turbulencemi jsme
to zvládly bez dalších větších
histerií :-DDD Vzhledem k tomu, že Lefkada nemá
své letiště, přistání bylo na
vojenském letišti Preveza a odtud jsme hodinku cestovaly
ještě autobusem :-) Hned jak jsme vystoupily z letadla, bylo
jasný, že nejsme v ČR :-D Ten vzdoušek, to
sluníčko, to prostředí, no krása :-) Když jsme
dorazily do našeho apartmanu Rania, honem jsme vybalily a
okamžitě se šly porozhlédnout, kolem půl
šesté jsme šly na véču, kde dostal
náš obdiv první číšník :-D a
hned po véče šup do plavek a zkouška moře :o) I
když už bylo k večeru, byla to naprostá paráda!!! Moře
teploučký, všude naprostej klídeček, prostě to
bylo co sem tak dlouho potřebovala :-)))) Spát jsme šly
celkem brzo, ono to cestování a aklimatizace docela
unaví, ale ráno už jsme na naší
soukromé plážičce byly nastupené kolem
deváté hodiny ranní :o)) Kdo by to byl řekl, že
celodenní ležení na pláži může člověka tak
neuvěřitelně unavit :-D Já čekala, že když budu ležet, tak si
třeba odpočinu, opak je pravdou, připadala sem si jak něčím
praštěná, najednou úplně bez pohybu, vyjít
malej kopec mi dělalo převeliký problém, ale
myslím, že tenhle problémek sem měla nejen já :-D
Tenhle další večer bylo zahájení festivalu,
který se ten týden na Lefkadě konal, tak trošku
jsem čekala velké vystoupení Marthy a Teny Elefteradu,
ale nakonec tam probíhala asi dvou hodinová řecká
debata a holky :o) zpívaly jen chvilku, tak jsem si
zvládla dát jen dva tanečky, no alespoň něco, když pak
začla hrát další kapela a začla hrát
převážně národní písně a začli tancovat
starší řekové, tak mi došlo, že tohle bez
velké posílení alkoholem nemůžu zvládnout a
zavelela jsem k ústupu a šlo se spát :o)
Naše dny probíhaly opravdu ve velkém
klídku, týkaly se hlavně opalování a
večerních procházek po okolí, focení,
nakupování drobností, jen jednou teda maminka
(která byla samo s námi :o) si řekla, že se jí
chce tancovat více tak zahájila řecký večer na
parkovišti kolem kijosku s řekama a myslím, že jim to
velmi šlo :-D Ačkoliv Anet nepije vůbec a já opravdu jen
příležitostně, od toho co jsme si daly naše první
cuba libre na tomto ostrově, hned po tom nám zachutnalo
popíjet Bacardi s kolou, takže naše
objednávání typu, prosíme dvě koly a jedno
bacardi dohromady číšníci přímo zbožnovali
:-D V naší oblíbené restauraci jsme
každý večer dostávaly drinky zdarma, jj řekové
jsou prostě moc fajn :o) Protože jsme to nechtěly proležet uplně
celé, vyrazily jsme v úterý, dva dny před odletem
na výlet lodí, výlet trval od půl
desáté do šesti a nazýval se
zapomenuté ostrovy, já čekala nějakou kocábku, kde
si člověk sotva sedne ale přivatala nás útulná
lodička s lehátkama, takže člověk měl možnost celou cestu ležet
nebo sedět a krásně se opalovat, byla to parádička :o)
Cestou jsme viděly spoustu ostrovů a dozvěděly se spoustu
zajímavostí, co mě ale zaujalo nejvíc byly ostrovy
skorpionu, který celé kdysi koupil Onasis, jen co najdu o
ostrově přesné informace, určitě sem vložím odkaz,
já sama bych to takhle určitě nepopsala, ale fakt super,
představa, že ostrovy ted vlastní Onasisova vnučka, která
je dokonce mladší o rok než já je vážně
úchvatná :-D V ten večer se nic moc nedělo, já s
Anet jsem si dala pár drinků ale spát se šlo brzo,
u mě to bylo celkem dobrý, ale Anet se dohoupala až do pokoje
:-D A já to pocítila hned jak jsem si lehla, hned se
semnou začala houpat postel, každou chvíli sem měla pocit, že
padám z lodě a Anet aby se dostala na záchod se
přidržovala zdi, aby nespadla přes palubu :-D A mamka měla to
samé, ta se taky v noci ještě pěkně pohoupala :-D Ve
středu poslední den sem jasně řekla, že nechci nic pít,
abych byla schopná další den
normálního odjezdu a jak jinak to dopadlo než naopak, to
už tak prostě bývá :-D Byly jsme na našem
oblíbeném drinku a já zahlídla, že ve
vedlejší restauraci probíhá
tancování řeckých tanců, dotáhla jsem tam
Anet, mamka dorazila vzápětí a už to jelo :-) Takže
místo toho, aby sme šly brzy spát jsme do dvou
tancovaly řecké tance s Marthou :-D Navíc nám to
tam spestřili angláni, kteří evidentně přebrali, což byla
ohromná legrace učit je i ten
nejzákladnější tanec :-D Musim říct, že to
bylo prostě naprosto parádní zakončení
týdenní dovolené, to zas jo :-) Jen
další den jsem toho názoru nebyla, když sem
utíkala rychle z autobusu, aby se nestalo neštěstí
a hned po té jsme si zasloužila místo hned za řidičem s
igelitkou v ruce :-) Naštěstí to přešlo rychle a
do letadla už jsem šla relativně v pohodě :-D Letadýlko
mělo hodinové zpoždění, což mě moc netěšilo,
vzhledem k tomu, že jsem ještě v ten večer odjížděla do
Mladé Boleslavi, ale vše se zvládlo :-)
Pro Anet si na letiště přijela mamka s taťkou a já už
byla natěšená na to jet domů, protože se mi měly
vrátit holky z Jičíněvse a Fionka, přistání
bylo jen tak tak, půl hodiny později a přes tu vichřici asi nepřistanem
:-/ :-D Doma jsem se najedla a vzápěti dorazily holky, to bylo
vítání !!!! Žaža přivítala svým
obvyklým způsobem a to takovým, že to muselo být
slyšet až na Lefkadu :-) Doma to bylo chvilku takové
zmatené, přece jen, jsem s holkama nebyla týden v
kontaktu, takže jsem odjížděla ještě s takovým
zvláštním pocitem, že mám zase pejsky, ale
srovnalo se to během chviličky, psiska jsou prostě svým
přizpůsobením naprosto neuvěřitelně skvělý !!! No a v osm
hodin už probíhala cesta směr ME ve Flyballu, ale o tom už v
další kapitole :o))
Malé shrnutí : Popisovala jsem jen to, co mi
přišlo zajímavé napsat, myslím, že
popisovat jak jsme ležely na pláži, není až tak
zábavné, až na to, jak mě štípla
řecká vosa do ruky, to zábavné bylo a velmi,
mám totiž paniku z vos a to velmi velmi krutou, takže jsem
prvních pět minut cítila jak přestávám
dýchat, jak mi přestává klepat srdíčko, ale
když sem si všimla, že mám jen narudlý flek,
musela sem toho nechat, nepůsobilo to věrohodně :-)Nicméně ta
zlejška to odnesla a dostala smrt utopením, mě nikdo
mojí matračku zabírat nebude!!! :-D Nicméně pocit
z dovolené je krásný, člověk potřebuje jednou za
čas uplně vypnout, svoje psiska bych nikdy za nic nedala, sou pro mě
vším, ale po šesti letech jsem si trošku
toho, že nemusím myslet na to kdy venčit docela i užila :o)
Samozřejmě s tím, že jsem dostávala neustále
zprávy o tom jak se pejsci mají, bez toho bych tak v
klidu rozhodně nebyla, věděla jsem u koho jsou a byli rozhodně u těch
nejlepších :-) Nicméně týden mi opravdu
stačil, ted jsem zase ráda, že mám ty strakatý
kožíšky zase doma a je zase veselo, bez psů prostě
není život jak má být, oni vyplňují
veškeré škvírky, veškeré
prázdno, které se v životě objevuje, zahlcují
člověka láskou a svou přízní a já
doufám, že jim to i náležitě oplácím, jsou
to prostě moje SLUNÍČKA :o))) Ale teď už honem na galérku
alá od mooře :o)